Šukání na svatbě? Proč ne!

Byla to krásná svatba. Nevěsta Jitka jak bílý liliový květ, ženich Martin jako lusk. Po obřadu se všichni hosté přesunuli do sálu a po slavnostním obědě vypuklo pravé svatební veselí. Všichni se bavili, kolem plno štěstí a radosti, jásotu a hlaholu. Novomanželé představovali své příbuzné, rozbalovali dary, zatančili si sólo a pak pozvali do kola všechny ostatní. A večer, po příchodu kamarádů a kamarádek, nálada ještě stoupla. A začaly se hrát různé svatební hry. Hosté většinou, více či méně posilnění alkoholem, se nechávali unášet uvolněnou atmosférou a buďto se sami zapojovali do rozpustilostí nebo jim aspoň halasně fandili.

Ženich hledal poslepu svou nevěstu mezi dámami a slečnami sedícími vedle sebe na židlích. A měl ji najít jen po hmatu osaháním kolínka. Bratrance Michala, který si dokonce vypůjčil od kterési slečny silonky, vyřadil hned. To svalnaté šlachovité koleno se útlé nožce jeho Jitky nepodobalo ani náhodou. Tak ohlazoval další dámská kolena a kolínka hledajíc to pravé. Prsty ho sice občas svrběly, ale pod drobnohledy všech přihlížejících si netroufl zajet výše, než právě jen na kolínko. A že některá kolínka stála za to! Dal by si říct a lákalo ho pohladit i stehýnko a třeba juknout prstíkem i výše pod sukni. Těšil se na svatební noc opravdu moc a košilaté myšlenky mu létaly mezi závity. Jenže tady to nešlo. Ale nakonec se mu přece jen podařilo najít to správné, které už tolikrát hladil. Za mohutného jásotu přihlížejících prohlásil: „To je ona! To je má Jitka!“
A řev přítomných mu potvrdil správnost jeho volby. Strhl si šátek z očí a prudce políbil svou vyvolenou, až se celá zapýřila.

Poté si oba novomanželé role prohodili. Tentokrát nevěsta měla poznat svého muže pouze pohmatem. Pánové odhalili své hrudníky a nechali Jitku osahávat svou muskulaturu. Měla usnadněnou práci, protože holá nebo naopak chlupatá prsa snadno diskvalifikovala nežádoucí adepty. Její Martin nebyl ani holátko ani gorila, a tak Jitka rychle zužovala okruh kandidátů. Ale přesto jí osahávání mužných hrudí začalo lechtat libido. Nemusela, jako Martin předtím, skrývat rozkrok. Ženy mají v tomto ohledu výhodu a další např. v nabíraných svatebních šatech, které by ukryly leccos. A ruměnec ve tvářích každý přičítal veselí a alkoholu. Přesto ji v klíně svrbělo, když se jí v dlaních napínaly prsní svaly mladíků.
„Jak by se jim asi napínaly jiné svaly?“ napadlo ji. Ale hned se snažila tuhle myšlenku zaplašit. Nicméně vlhko v klíně zarazit ani vysušit nedovedla a už se nemohla dočkat svatební noci.

Také Jitce se nakonec podařilo určit toho správného, který ji hned odměnil dalším polibkem.
Hrály se i další hry, ale kolegium přítomných dam ohlídalo, aby zábava nepřesáhla přípustné meze. Až kohosi napadlo vydražit nevěstin podvazek.

„Jó, to je nápad! Málem bychom na to zapomněli!“ zahlaholilo několik hlasů v odpověď.
„Ták, Jituško, dej sem podvazek,“ hrnuli se k ní rozjaření svatebčané se strýcem v čele.
„Ale to nejde, přece se tady nebudu svlékat!“ bránila se nevěsta.
Než Martin stihl vystoupit na Jitčinu obranu, strýc už halasil: „Ale jaképak vysvlékání? Jen si stáhni podvazek, ne?“ a pokračoval, „každá nevěsta přece musí mít podvazek, jinak se nemůže vdávat.“
„No jasně, musí!“ podporovaly ho hlasy ostatních.
„Tak nekaž hru,“ bodře pokračoval strýc.

A než zasáhl Martin nebo kolegium dam, chumel rozjařenců obstoupil a chytil nevěstu. Ta se snažila vyprostit, výskala a pištěla, ale všichni to stále brali jako hru. Strejda nezaváhal a zohnul se, že jí sundá podvazek.
„Počkej, já Ti s tím pomůžu,“ vysvětloval.

Jitka se cukala, že se to nesluší, aby jí sahal pod sukni. Ale strejda se nedal a s pomocníky konal své dílo. Tak dlouho se jí snažil stáhnout podvazek z uhýbajících nohou, až jeho prsty zajely nevěstě do klína. V okolní vřavě zanikl její polekaný výkřik. Strejda neodolal a chviličku jí hladil pičku přes kalhotky a polaskal i škvírečku. Až se mu rozklepaly prsty a postavilo péro, když nahmatal zvlhlou jemnou látku kalhotek. Nakonec se mu podařilo stáhnout podvazek, aniž si kdo všiml jakékoliv nepřístojnosti.
Vítězně zařval: „Mám!“ a všem ho ukázal třímajíc ho v ruce.
„Hurá!“ zaburácelo mu v odpověď.

A začala dražba. Strejda v roli licitátora exceloval. Vychvaloval nevěstu a nabízený podvazek, povzbuzoval zájemce, chválil příhozy a huboval váhající. Postupně se svatebčané dostali do varu a výsledná cena blankytného proužku pružné látky vyšplhala na pěkných pár tisícovek. Výherce si pak se svou trofejí a nevěstou zatancoval sólo a svatební radovánky pokračovaly dál. Vydražená suma předaná novomanželům pak zaplašila poslední zbytky výhrad vůči dražbě nebo jejímu začátku.

Únos nevěsty se ženichovi podařilo překazit v poslední chvíli a svatba se tak vyhnula trapné pauze bez unesené nevěsty a hledajícího ženicha. Tempo a intenzita oslav tedy nebyly přerušeny, i když s postupem času lehce opadaly.
Jen strejda stále nemohl zapomenout na sametově horký dotyk nevěstina klína. S každou vzpomínkou mu péro zabrnělo. Pokaždé se ošil jako šídlem píchnutý. Věděl, že na takové myšlenky nesmí ani pomyslet, ale přesto ten pocit nemohl vyhnat z hlavy. Ani zábava, ani pití mu nepomohly, stále se mu v rozkurážené hlavě motaly vzpomínky na prsty v nevěstině klíně.
Když se vracel z WC, potkal nevěstu na chodbě. Brebentila s kamarádkami, švitořily tam, jak vlaštovky na drátu. Ďáblík pokušitel strejdovi zase připomněl, na co by rád zapomněl. Až si promnul prsty, jako by na nich stále ulpívala vlhkost prosáklých kalhotek. Náhle kamarádky odběhly a ponechaly nevěstu samotnou. Jako na zavolanou. Jakoby strejdovi napospas. Bral to jako znamení do útoku.

Přišel k ní a bodře zahlaholil: „Jak se daří, Jitulinko! Copak Ty tady tak sama samotinká?“
A než se Jitka vzmohla na nějakou obvyklou odpověď, strejda ji objal, pootočil a svým tělem zakryl ruku, kterou jí náhle zajel pod šaty a mezi nohama až do klína. Jen vyjekla a nadechla se překvapením.
„Neboj se, holubičko. Jen si sáhnu, tak se neplaš!“ zasyčel jí do ouška. A nahlas zahlaholil: „To by tak hrálo, aby tu nevěsta na svatbě stála jako kůl v plotě. Půjdem pro ženicha a pak alou do kola!“

Než stačila Jitka udělat něco víc, než jen zamrkat překvapením, zajel jí prsty pod kalhotky a prostředníček strčil dovnitř horké dírky.
„Hmmmm!“ zamručel blahem z pocitu prstu topícího se v horké hlubině. Nevěsta vykulila oči, div jí nevypadly. Ale než stačila zakřičet nebo se bránit, zasyčel na ni: „Pojď!“

Držel ji pravačkou kolem pasu a prstem rejdil v kundičce, až se jí nožky klepaly. Táhl ji za roh, pryč od svatebního veselí. Šlo se mu špatně, jak byl zkroucený, ale vidina slastí příštích ho hnala vpřed protestujícím zádům navzdory. Pohyby se během chůze přenášely přes strejdovu ruku a prst až do míst nejcitlivějších a Jitka jen balancovala na špičkách. Ani nestíhala přemýšlet, jestli ji to víc bolí nebo vzrušuje.

„Ale strejdo! Nech toho!“ šeptem zkusila protestovat.
„Kušuj a pojď!“ uťal diskusi strejda, kterému už vládly nízké pudy a dirigoval ho kompas málem se deroucí z kalhot. V přítmí konce chodby ji přitiskl na zeď. Dusil ji polibky a prsty šmejdil v kundičce. Ta začala po chvíli zase vlhnout. A její ovíněná majitelka ani nevěděla, zda se jí to nelíbí nebo líbí.
Strejda si rozepnul punt, vylovil tuháče z trenek a vyměnil ho v pičce za své prsty. Vrazil jí ho tam jedním mocným přírazem. Nevěstin výkřik ztlumil francouzákem. Chvilku se zatetelil blahem a slastným pocitem prvního vniknutí. Ale hned začal vymrdávat nevěstince mozek z hlavy. Užíval si těsnou dírku, která mu svírala jeho žilnáče. Tlumené vzdechy a steny, rudnoucí tvář lemovaná bílým závojem, to ho jen víc a víc vzrušovalo. Beze slov a zbytečného hluku plenil nevěstino lůno a vilně se na ní ukájel. Nakonec ji nabodl a s hekáním do ní napumpoval vše, co měl v koulích. Vydechl a vychutnával těsné sevření pičky, z které začalo unikat husté bílé nadělení. Pak ho vytáhl, otřel do spodničky, zastrčil do kalhot a odešel.
Alkoholový opar zahalil jeho uspokojenou hlavu a utlumil výčitky svědomí. Strejda se vmísil do svatebního davu a dál spokojeně hlaholil a konzumoval.

Nevěsta poplašeně zmizela na toaletě, kde se chtěla upravit. Z pičky jí teklo strejdovo semeno. Jak si ho utírala, pička si její dotyky vyložila po svém a prudce zvlhla. Zalila ji touha, které nedovedla odolat. Prsty mokrými od semene i vlastních šťáv si začala honit frajtříka, projíždět mokrou dírku a dopřávat si slast. Až do konce. Oči se jí zakalily mlhou a mysl odletěla kamsi do neznáma. Musela se kousat do rtu, aby nekřičela nahlas. Ruku jí zalila její horká záplava. Prudce se vydýchávala a stále se nemohla zbavit omámení slasti. Pička jí pulzovala a vláha z ní prýštila a smáčela prsty. Pokoušela se myslet a uvědomit si hanebnost svého počínání, ale mozek omámený rozkoší jí stále nechtěl fungovat.

Náhle se otevřely dveře a dovnitř spolu s hlaholem svatby vtrhli nějací lidé. Bouchly dveře a opět utlumily hluk svatebního veselí. Tím víc vynikly hlasy příchozích, byť tlumené skoro do šepotu. Podle hlasu to byl pár, ona a on. Strnula, když jí ohlušilo zalomcování klikou.
„Kašli na to a pojď vedle,“ zašeptal hlas a v odpověď mu zaznělo zahihňání.
Pak slyšela jen vrznutí dveří vedlejší kabinky a zamknutí zámku. Ani nedutala. Od vedle byl slyšet jen tichý chichot a šustění šatstva.
„Kdo to asi je?“ napadlo Jitku.
Než mohla domyslet dál, zazněl odvedle vzlyk a heknutí. Rozezněly se tlumené steny a hekání.
„Tam někdo šuká!“ prolétlo ji hlavou. To poznání ji v mžiku strašně vzrušilo. Její před chvílí ukojená kunda zase zaslintala a přitáhla si ruku k sobě a do sebe.

Zatímco tiché hekání odvedle zrychlovalo a stoupalo, nevěstina ruka zase drandila mokrou pičku. Kousala se do rtů, aby nesténala nahlas a neprozradila se. Hlavou se jí honily představy, kdo to tam vedle asi koho šoustá. Chvíli se snažila poznat podle hlasu, o koho jde, ale stoupající slast jí vyhnala všechny myšlenky z hlavy. Přímo viděla před sebou tvrdý veliký penis plenící uslzenou dírku. Pořádný naběhlý brunátný čurák, který se boří do mokré šťavnaté píči. Ta představa ji vyvstala před očima jako živá. Úplně ji dostala a ona se propadla do hlubin rozkoše.

Když se probrala, bylo už vedle ticho. Jestli ji tam někdo slyšel nebo ne, to nevěděla.
„Co když mě slyšeli?“ zděsila se. Ale pak nad tím vysíleně mávla rukou.
Unaveně seděla a čekala, až se vzpamatuje. Vydýchala se, upravila a po hodné chvíli se vrátila zpět na svatbu.
„Kdes byla, holka jedna nešťastná?“ zalamentovala máma, když ji viděla. „A co s Tebou je, jsi nějaká zčervenalá,“ starala se.
„Ale nic. Neboj. Udělalo se mi trochu šoufl, ale už je to dobrý,“ uklidňovala ji Jitka.
„Tak už tolik nepij,“ přidala ještě máma královskou radu a propustila dceru do kola.

I během tance se Jitce na mysl vracely vzpomínky na úlet se strejdou a na záchodě. Po tom dvojitém závdavku se na svatební noc těšila čím dál tím víc.

Autor příspěvku: admin