„Stop!“
Slovo, které normálně všechno zastaví, zapříčinilo pravý opak. Hlasitě prožívaný pohlavní styk, byl nahrazen pracovní činností. Filmaři se pod vedením režiséra připravovali na poslední dnešní záběr. Herci tím pádem měli pár minut volno.
„Poslední sekvenci natočíme takhle,“ otočil se režisér ke třem protagonistům. „Anita si klekne a Ilja ji bude obdělávat zezadu. Cory bude klečet vedle Anity a bude připravená pokouřit Ilju. Iljo, znáš to. Přiměřeně v díře, přiměřeně v puse… Vystříkáš se Cory do pusy a ty, Cory, to pochytáš a vyplivneš Anitě na konečník. A ty, Iljo, jak uvidíš, že semeno teče Anitě přes pysky, tak zasuneš a ještě chvíli ji budeš protahovat. Je to jasný mládeži?“ Tři hlavy kývly na souhlas. „Dobrá, můžeme jít na to. Připravíme se! Klapka!“
„26 poprvé.“
„Akce!“
František Chlapáček si své umělecké jméno pro porno branži vybral podle ruského bohatýra. A on svým způsobem takovým bohatýrem byl. Jeho výdrž byla obdivuhodná. To, co mají pánové mezi nohama, přerostlo u Františka celostátní průměr o 9 centimetrů. I tloušťka byla očividně „nad poměry“.
Poprvé si všiml, že je něco jinak v deseti letech. Větší slovo měl ten, kdo ho měl delšího. Byl to on, kdo od raného mládí vévodil pomyslným klukovským tabulkám. S přibývajícím věkem se odstup od vrstevníků zvyšoval. Zákonitě se tohle rychle rozkřiklo. Proto nebylo žádným překvapením, že ho těsně před patnáctkou o panictví připravila dvaačtyřicetiletá rozvedená sousedka Hamáčková. A pak to šlo ráz na ráz. Zaškolovací kurz, kterým prošel, čítal skoro tři desítky učitelek milující rozměrnější písty lásky. Nikdy neslyšel stížnost na to, když se do ní František udělal dvakrát bez vytažení. I proto se velmi brzo vypracoval mezi porno Star.
Druhý den ráno se Ilja dostavil do studia k natočení posledních tří scén filmu „Kladivo na panny“. Nechal se nalíčit. Svlékl se do kostýmu a šel na plac. Přitočila se k němu scriptka Alena, políbila ho a začala si pohrávat s jeho chloubou.
„Iljo, kdy si to spolu zopakujeme?“
Alena byla hezká a pěkně divoká brunetka, proto se dočkala odpovědi: „Dnes v sedm u tebe?“
„Budu se na něj, a samozřejmě i na tebe, těšit,“ zašeptala mu do ucha a cítila, jak jí v ruce povyrostl.
„Ježiši, Iljo, ty seš rozmazanej,“ zastavila Ilju ve dveřích studia Marcela, „Pojď se mnou! Já tě přepudruju.“ Za polotuháka dotáhla Ilju do maskérny a usadila ho do křesla. Štětec na pudr odložený po opravě líčení spadl ze stolku a galantní Ilja se vrhl na zem. Vzal jej do ruky a chtěl vstát, když tu k jeho bimbajícímu se výdělečnému nástroji přiskočil maskérčin kocourek a sekl. Ilja zařval. Prudce se zvedl a jeho hlava narazila do stolu s velkým zrcadlem. Ozvalo se druhé zařvání a Ilju odvezli do nemocnice. Za otřes mozku vyfasoval týden pracovní neschopnosti. Jeho podrápaný penis nesměl pracovat týdny tři.
„Á, kocourova hračka je tady.“ dobírali si Ilju v agentuře, když se tam po týdnu ukázal. Jejich vtípky přijímal se stoickým klidem. „Tak jste se, pánové, zasmáli, teď budem mluvit o práci! Nemáte náhodou nějakou roličku, při který bych nemusel stavět ptáka do pozoru?“
„Jó, chlapče, to sis splet dveře. Tady se točí filmy pro dospěláky, ne pro dětičky. To se musíš obrátit na Barrandov. Ale abys neřek, že jsem na tebe zlej, tak zavolám kámošovi a zkusím ti nějakej kšeftík dojednat,“ slíbil Iljovi šéf agentury.
Stačilo pět minut a Ilja věděl, kdy a kam se má dostavit.
„Vypadáte velice sexy. Toho využijeme,“ pochválila Iljův exteriér mladá inspicientka Klára. „Teď ale běžte tady s Líbou. Ona si vás oblékne a pak dovede do maskérny. Za půl hodiny tady.“
Režisér sjel Ilju pohledem od hlavy až k patě a vydal souhlasné zamručení. „Tak, Františku,… Smím vám tak říkat, že?“ A aniž by čekal na souhlas, pokračoval: „Bude to úplně jednoduché. Iveta B. bude chtít vyjít tady z těch dveří. Vy jí spatříte. Líbí se vám. Usmějete se na ní a galantně otevřete dveře a řeknete – Prosím. Krásné ženy mají vždy přednost. Je to jasné?“ Tentokrát už si na Iljovo pokývnutí počkal. „Tak si to zkusíme. Na místa prosím… Akce!“
Ilja nejprve dělal jakoby nic. Pak uviděl Ivetu B. a usmál se na ní svým okouzlujícím úsměvem číslo tři (měl jich v repertoáru pět) a přiskočil ke dveřím, aby je otevřel. Jenže někdo byl na druhé straně rychlejší. Prudce je rozrazil a mužským hlasem řekl: „Rejžo, máme problém!“ A měl. A nejenom on. Iljovi totiž dveře zlomily nos.
„Na kontrolu přijďte za pět týdnů,“ nařídil mu doktor v ordinaci po té, co mu náplastmi zafixoval rozbitý orgán čichu.
Ilja doma trpěl jako zvíře. Sice měl vycházky, ale nemohl nic dělat. Jeho nos hrál všemi barvami a bolel, takže i na obyčejné statování v komparzu si musel nechat zajít chuť. A vzhledem k tomu, že ještě dva týdny musel léčit jizvu od kocoura, měly pravidelné obdivovatelky jeho údu smůlu.
Hned, jak se jizva zahojila a abstraktní umění z jeho nosu téměř odešlo, obvolával jednu agenturu za druhou, zda by pro lehce zraněného herce neměli nějakou práci. V té sedmé měly. Byl v tom ale háček. Ilja by prý musel pro ni přednostně natočit tři filmy.
Souhlasil a druhý den se hlásil na place režisérovi.
Ilja ležel ve svém nejčastějším kostýmu v posteli, přikrytý lehkou dekou, která zakrývala velmi nápadně jeho pyj v klidovém stavu.
„Akce!“
Předstíral spánek. Do pokoje vešla silikonová blondýna s vnady č. 5 navlečená do velmi těsného úboru zdravotní sestry. Všimla si „mrtvého“ rozmnožovacího nástroje pacienta, olízla mlsně své rty a přes deku jej začala hladit. S potěšením sledovala jeho pozvolný růst. Pak, jak jí scénář předepisoval, odhodila z pacienta deku a začala jeho kyj leštit rukou. Sestřička sklonila hlavu, aby ruční práci nahradila ústní, leč akci nedokončila: „Co to máš na tom ptáku za jizvu?“
„Kocour mě sekl drápem.“
„Není to nakažlivý? Nedostanu vzteklinu?“
„Já dostanu vzteklinu z tebe, jestli hned nepřestaneš plácat takový nesmysly a nebudeš pokračovat,“ vztekal se režisér.
„Ale, rejžo, já se nechci nakazit. Jak mám vědět, že v tom nejsou ňáký mikróby?“
„Je zdravý! Viděl jsem papír od doktora,“ lhal režisér. „Neboj, štěkat nezačneš! A teď si toho ptáka strč do pusy a makej, nebo u mě hraješ dnes naposled. Chci vidět pořádnej vodvaz!“
A odvaz to byl. Ilja jen ležel. Všechno obstarala kolegyně, která to rozjela ve velkém stylu. Rajtovala na Iljově obrovi s takovou vervou, že postel ten nápor nevydržela. Nejprve odpadlo čelo u Muromcových nohou. Dopad roštu postele na podlahu způsobil nečekaně hluboký zásun. Kolegyně vykřikla. Jednak se lekla, ale hlavně cítila velkou bolest, protože v sobě nikdy nic tak hluboko neměla. Opřela se o Iljova ramena a seskočila z jeho mučícího kůlu. Skákací akce uvedla v činnost druhé čelo, které si řeklo, že když mohl odejít kolega, může také. A šlo. Rošt s Iljou dopadl na zem. Čelo překvapivě neustálo zemskou gravitaci a spadlo na Ilju. Přesněji na jeho nos. Ilja po skončení promenády hvězdiček věděl, že je znovu zlomený.
Platinová blondýna při odskoku od rozpadající se postele vrazila do stojanu se dvěma reflektory. Ty narazily do zdi, od které nabraly směr do míst, kde se za nos držel Ilja. Stojan dopadl. Bylo slyšet křupnutí dvou žeber a další výkřik bolesti.
Nic nepotěší víc, než neštěstí druhého. Režisér to nevydržel a začal se smát. Co smát, přímo řehtat. Ilja ležel v troskách postele. Obličej a ramena mu „krylo“ přední čelo. Hrudník měl opásaný stojanem na reflektory a jeho úd, i přes všechna ta zranění, trčel ke stropu v nezmenšeném stavu…
Smích je nakažlivý a přitahuje pozornost. Proto se k němu stahovali lelkující zvědavci z ostatních studií. Dřevotřísková deska, coby stěna nemocničního pokoje, jejich nápor nevydržela a poroučela se k zemi. Spadla na Ilju. Teď už se nesmál nikdo. Muži se okamžitě vrhli k desce, aby vyprostili zraněného. Ten jejich snahu „odměňoval“ sprostými nadávkami mezi výkřiky bolesti. Jeden z techniků tedy zalehl a všiml si, že do Iljova hereckého nástroje je zabodnutý hřebík. Rezavý.
František Chlapáček se kurýroval v nemocnici z utržených šrámů. Cožpak nos a žebra, to byla prkotina v porovnání s rezavým hřebíkem, který do penisu zavlekl infekci. A výsledek? Pro Ilju hororový. Topořivá tělesa mu po jejím vyléčení umožňovala pouze částečnou erekci, která navíc bolela. Hodně bolela.
Ilja Muromec až do svých třiceti let nechodil. Pak se najednou uzdravil a při tom získal svoji sílu. František ji naopak před třicítkou ztratil. Věřme, že se brzy objeví děvče s léčivou vagínou a uskuteční zázrak – vrátí pornografickému průmyslu jeho bohatýra…
Druhá část: Jak se Ilja Muromec svlékal
.
