Den třetí
I tento den se meteorologové nemýlili. Byl pařák. Tudíž tábor odpoledne nabral směr koupaliště.
Kateřina, s ocáskem zvaným Tonda, rozprostírali deku, která měla pro svěřená dítka sloužit jako hraniční, aby se dala snáze uhlídat. Červená minisukně, kterou měla na sobě, zaujala dva starší muže, kteří tu místo koupání a slunění obhlíželi ženy a dívky pohybující se po trávě mezi bazénem a dekami. Kateřina velice brzy zaregistrovala jejich pozornost a okamžitě jí bylo jasné, co jsou asi zač. Natočila se k nim bokem tak, aby jim mohla předvést co největší část svého pozadí a přitom na ně periferně viděla. Nepřehlédla uznalé pokývání hlavami, když si sukni svlékla. Cestou ke kovovým schůdkům do bazénu si užívala jejich pozornost.
Když vylézala z vody, podívala se směrem, kde ti dva zkušení muži seděli. Ti k ní okamžitě jako ta pověstná slunečnice obrátili zrak. Jejich „Slunce“ si zase nemohlo nevšimnout zhruba třicetileté zrzky, ležící na břiše v bílých bikinách na jejich dece. To je jejich milenka, nebo dcera? Zahlodala v ní v prvním okamžiku zvědavost, ale pak si řekla, že do toho jí je pendrek s kým pánové šukají a postavila se k nim zády vedle schůdků, kde předstírala, že sleduje koupající se děti. Nabídnutý pohled na svojí skoro nezakrytou zadnici považovala za dostatečnou odměnu za projevený zájem o její osobu. Jeden ze „staroušů“ to pochopil jako jasně vyslaný signál zájmu o ně a zamířil k ní.
„Mohu si s krásnou slečnou na chvíli promluvit?“
Káťa se k němu otočila. Hádala mu tak pětačtyřicet. Měl udržovanou a oholenou figuru. Upravené hnědé vlasy, hnědé oči, sympatický úsměv a tmavě modré plavky Adamky. Kátě se líbily, protože penis v nich rozhodně nešel přehlédnout.
Zvedla oči a řekla: „Zkuste to.“
„Nebudu chodit kolem horké kaše. Mohli bychom popojít kousek stranou od zvědavých uší?“
„Mohli.“
„Chci vám jednak složit kompliment, protože jste velmi atraktivní, a také nabídnout možnost snadného výdělku. Nejde o žádný balík, ale pózování pro jednu fotografku vám určitě nebude činit žádné problémy. Navíc by to mohl být příjemně strávený čas. Co vy na to?“
„Že to asi nepude.“
„A proč by to nemělo jít?“
Stydlivě sklonila hlavu a špitla: „Je mi třináct.“
Muž se usmál. „Pokud si myslíte, že navrhuju focení aktů, tak to v žádném případě. Jde o oblečené umělecké snímky.“
„Jo, to určitě… Kdybys ho nechtěl do mě strčit, tak tady spolu nemluvíme…“ zvedla hlavu a udělala na něho smutný kukuč: „Jenže já jsem tady na táboře a pochybuju, že mě na nějaký focení pustí… A navíc samotnou.“
„Nechci být kverulat, ale vzhledem k tomu, jak bedlivě vás sleduje ten mladý muž, se kterým sdílíte deku, dovolím si silně pochybovat o tom, že vám je tolik, kolik říkáte.“
„My jsme jenom kamarádi.“
„V tom případě chci být taky váš kamarád. A mohu mluvit i za svého kolegu, který by se také rád kamarádil…“
„Jak už jsem řekla, jsem dítě na táboře a to si nemůže dělat, co chce. Přece byste neriskoval nějaký průšvih.“
„Slečna může vzít jed na to, že umíme být velmi diskrétní a žádný průšvih nevznikne.“
„Já vám věřím, ale už musím jít k našim, nebo sem přiběhne hlavní vedoucí a věřte tomu, že umí bejt hodně nepříjemná.“
„To je možné. Každopádně, kdybyste si to focení rozmyslela, dám vám svou vizitku.“ Podával jí kartičku se slovy: „A na závěr vám ještě prozradím, že nabízíme i další zajímavé možnosti, jak legálně přijít k penězům a přitom se pobavit…“
„Vy jste mě asi neposlouchal. Říkala jsem, že mi je třináct.“
„Vy zase věřte mně, že poslouchal a velmi bedlivě vás pozoroval. Dám vám milion, pokud se mnou dobrovolně strávíte noc a já se pak půjdu udat na policii, aby mě zavřeli. Jdete do toho?“
Káťa musela uznat, že ji velice snadno prokoukl. A protože mlčela, přitáhl šroubek: „Vzhledem k tomu, jak se na mne po celou dobu našeho rozhovoru díváte, usuzuji, že máte jisté zkušenosti s muži mého věku. Šla byste do toho i s dalšími dvěma lidmi?“ ukázal na deku, ze které jejich rozhovor sledovala už i zrzka. „Šikovná děvčata umíme opravdu ocenit…“
„Jak už jsem řekla. Jsem tu na táboře a nemůžu si dělat, co chci.“
„Ale tábor dřív či později skončí a pak budete volná. Tady máte vizitku s kontaktem na mě.“
Káťa roztáhla ústa do širokého úsměvu, vzala si vizitku a lakonicky pronesla: „Uvidíme…“ a na rozloučenou vysekla muži kompliment: „Mimochodem máte moc hezký plavky. Já nevím, co ostatní holky, ale mě ty šortky neberou. Já mám ráda, když mám hned jasno…“
„Děkuji.“
Tonda jí vystartoval naproti: „Kdo to byl?“ ozvala se v jeho hlase žárlivost. „A co ti chtěl?“
Musela zvednout hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. Zvedla pravou ruku, kde mezi palcem a ukazováčkem držela vizitku a s naprostým klidem vymezila pravidla: „Do toho, kdo to byl, ti může bejt, víš co…“ Ruku s vizitkou spustila znovu podél těla a zvedla levý ukazováček, kterým patřičně doprovázela vyřčená slova. „A aby bylo mezi náma jasno. NECHODÍME spolu. JÁ… s tebou… JEN… šukala.“
Tonda nechápal, kde se to v ní vzalo. Takhle s ním ještě žádná holka nezametla.
„Takže… Pokud budeš prudit, čeká tě jen hoňka. A teď mě omluv, jdu si uklidit vizitku a pomoct holkám s dětma.“
Do večeře se Tonda podle Káti „choval vzorně“, proto se rozhodla, že ho opět připustí. Díky tomu se Roman znovu stěhoval na marodku.
Káťa tentokrát za Tondou přišla v průsvitných kalhotkách a volné košilce na úzkých ramínkách, která jí nesahala ani k pupíku. Nahý a hlavně natěšený Tonda se s ní šel přivítat. Dal jí pusu, pak galantně, jak nějaký šlechtic, vzal do své levé dlaně prsty její pravé ruky, a pravačkou naznačil směr k posteli.
V ten moment se v úmyslně nezavřených dveřích objevila Brigita. Pobaveně pohlédla na nadrženého samečka a potichu, leč rozhořčeně pronesla: „No to se mi snad zdá. Jen tě na chvíli ztratím z očí, už je vedle tebe nahej kluk. Mazej spát! Ráno se brzo vstává.“
„Mami, to mi nemůžeš udělat… Podívej se na to péro… Úplnej přírodní úkaz…“
Zkoprnělý Tonda zíral na Brigitiny kozy, které ani omylem nezakrývala černá noční košilka. Jak ovce vedená na porážku se nechal Brigitou zatáhnout k oknu a vystavit se z profilu, aby mohla zhodnotit, s čím má tu čest.
„Dovolíš mi jedno číslo?“
„Ne. Myslím, že včera si se narajtovala dost. Jdeme!“
„Tak si ho zkus aspoň vzít do ruky. Určitě jsi něco takovýho ještě neviděla…“
„Myslíš?“
„No mami?! Ty děláš, jako kdyby tohle měl každej druhej chlap…“
„To nemá. Ale jsem starší.“
„To ho tady necháme s tím hákem stát a pudem spát?“
„Jo.“
„A není to, mami, krutý?“
„Je mladej,“ mávla rukou, „však von si poradí…“
.
