Kuchařky (4/1)

Den čtvrtý, 1. část

Kuchařky po snídani pofackovaly kuchyň a zjistily, že mají před sebou víc jak hodinové volno, než budou muset začít připravovat oběd. Valérie si šla na poštu něco poslat a Brigita s Káčou si uvařily kávu a šly si sednout do jídelny. Mohly obrazně řečeno klidně hodit nohy na stůl, protože i hlavní vedoucí jim před pěti minutami oznámila, že jde něco zařídit a že jsou v chalupě sami. Co si mohly více přát…
„Něco mám,“ pronesla tajuplně Kateřina, když usrkla první doušek.
Máma se na ni zkoumavě podívala a se smrtelně vážným obličejem pronesla: „Doufám, že to není pohlavní choroba?“ Než se Kateřina sama sebe stačila zeptat – Co ta máma blbne? – dočkala se jejího pobaveného smíchu. „V kuchyni si k tomu přijít nemohla, takže,“ zvedla prst, „zbejvá koupák. To by mě fakt zajímalo, co dokáže nabídnout místo, kde i lišky zívaj nudou…“
„Mami… Snad dávaj dobrou noc, ne?“
„Jo. To taky, ale nazamlouvej to. Co ten koupák?“
Znovu se napila kávy. „Mami… Nevíš, proč mužský vyžadujou, aby dámský plavky všechno ukázaly, a páni tu věc před náma schovávaj?“
„Protože věřej, že voni jsou ti, kdo loví… A taky milujou pohádku o chytrý Horákyni. Hlavně to oblečená, neoblečená… Proč se ptáš?“
„Protože jsem včera viděla chytrýho Horáka.“
„Srozumitelnějš by to nešlo?“
„Vylezla jsem z vody, stála u kraje bazénu a hlídala naše děti. Přišel ke mně chlap ve zvláštních plavkách. Já myslela, že jsou to Adamky, ale přišlo mi divný, že i když je má suchý, tak mu krásně vobtahujou pinďoura. Koukla jsem na internet a oni se dělaj jen takový, aby tam chlapům udělaly nanejveš bouli. Plavky, který měl na sobě, jsem nikde nenašla, takže…“
A obě současně větu dokončily: „Si je musel nechat šít!“
Kateřina udělala rukou gesto – no právě. „A kdo si nechá šít plavky proto, aby v nich zdůraznil to, co má mezi nohama…?“
„Ten, kdo se má čím vytahovat…“
„Nebyl to žádnej obr, jestli myslíš tohle. Běžnej model.“
„Pak bych si to vyložila jako – jsem kdykoliv připravenej ho použít… Jak vypadal?“
„Něco přes čtyřicet, udržovanej, hnědovlasej s hnědejma vočima. Mluvil jako knížka a vypadal, že prachy nejsou problém…“
„A co ti nabízel?“
„Začal placenym focením.“
„Začal…? Vono toho bylo víc?“
„Vydrž… Když na mě vybalil to focení, tak jsem ho postrašila, že je mi třináct. A víš, co mi na to řek?“
Brigita protočila oči v sloup a rukama Kateřině naznačila, že byla tady.
„Nabíd mi meloun, když s nim budu šukat, von se potom udá fízlům a ti ho za to zavřou.“
„Škoda.“
„Viď?“
Brigita se podívala na dceru a zakroutila nevěřícně hlavou: „My jsme teda famílie…“
„Nestěžuju si. Mě baví… A teď ty další možnosti… Když vo nich mluvil, tak přitom ukázal na vo něco staršího chlápka, kerej by se ti asi líbil, a ženskou ve tvym věku…“ podívala se na mámu, aby viděla, jak zareaguje, až to na ni vybalí. „Já bych do týhle štyrky šla. To nebude takový maso jako s panem doktorem a dvojčatama…“
„Ty seš jako živá… Vidíš ho jednou a hned bys mu roztáhla nohy…“
„Hele, můžeš se přesvědčit sama. Tady je vizitka.“

O půl třetí přijel k chatě černý mercedes a odvezl je před hotel „Peklo v Nebi“. Obě ženy potěšilo, když zaslechly uctivý pozdrav mladé černovlasé recepční: „Dobrý den, pane řediteli.“ Pokračovali k hotelovému bazénu, který měl na dveřích vyvěšené oznámení, že bude z důvodů soukromé akce uzavřený od 14:30 do 16:30. Mladší z obou mužů, který je sem přivezl, odemkl, vpustil své hosty dovnitř a zamkl. Pak je zavedl ke stolku s místy pro pět lidí.
„Prosím posaďte se,“ ukázal na volné židle. „Co vám můžu připravit k pití?“
„Kofolu, prosím?“
„Jistě. A co pro vás, madam?“ Musel uznat, že i když byl obdivovatelem těch nejčerstvěji rozvinutých květin, tak k této růži ve zdánlivě obyčejných černých šatech, které přitahovaly oči k hrudníku, stojí za to si přivonět…
„Nealkoholické mochito, jeli to možné.“
„Zajisté, madam.“
Brigita s dcerou si čekání krátily obhlídkou bazénu. Světlo sem dopadalo velikánským oknem, které začínalo v úrovni prvního patra. Samozřejmě, že sem bylo zvenku vidět, ale to nemohlo nikomu vadit. Vždyť to vlastně byla veřejná plovárna pro hotelové hosty.
Ke stolu přicházel ten, jehož Káťa viděla jen zpovzdálí. Brigita se na něho podívala a ucítila motýlky v břiše. Tenhle pocit zažívala jen velmi zřídka, ale když se ozval, následný milostný vztah byl intenzivní, krásný a vždy skončil špatně. Její dcera byla vlastně následkem takových „motýlků“… Vašek o přicházejícím muži v autě mluvil jako by to byl jeho kamarád, ale Brigitě ihned došlo, že jde o staršího bratra. Vyzařoval z něj klid, pohoda, zdravé sebevědomí a někoho jí vzdáleně připomínal…
Usmál se na ni.
Zatetelila se blahem jako pubertální děvče, protože měl úsměv George Clooneyho. Ach, povzdechla si v duchu. Muži krátce po padesátce se v drtivé většině stávají majiteli nepřehlédnutelných bříšek… Tenhle musel dost času trávit sportem, protože vlastnil jen jeho náznak. Navíc byl upravený, elegantně oblečený a jak vzápětí zjistila i galantní.
„Dovolte, dámy, abych se představil,“ pronesl, když přišel ke stolu, „jmenuji se Karel a jsem spolumajitelem tohoto hotelu.“ Uklonil se. „Kateřinu jsem měl možnost poznat na dálku už včera, jenže vás, madam, vidím poprvé… Prozradíte mi vaše ctěné jméno?“
„Brigita,“ spíš vydechla, než vyslovila.
„Krásné jméno.“ Přistoupil k ní, pozvedl její pravou ruku, aby ji políbil. „Jaké jméno, taková žena.“ Dokončil představovací obřad: „Jsem opravdu rád, že jsem vás mohl poznat.“ Ještě jednou se Brigitě i její dceři uklonil a šel k bratrovi, aby si nalil něco k pití.
„Budeš zpátky řídit ty?“ bylo první, co od něho slyšel.
„Rozhodně ano.“
„Dík… Tak dones slečně Kofolu,“ postavil sklenici na servírovací stolek, „a až se vrátíš, nalej mi prosím medovýho Jacka Danielse. Já zatím dodělám to mochito.“
„Tak udělej další pro řidiče…“ odpověděl mu přes rameno, protože Kateřině odnášel Kofolu.
Zrovna pokládali sklenice po přípitku na zdraví, když dorazila fotografka. Nalila si medového Jacka a přisedla si.
„Alžběto,“ chopil se slova Karel, „dovol, abych ti představil Brigitu a její dceru Kateřinu.“
Alžběta pozvedla na seznámení skleničku, na což se jí dostalo stejné odpovědi.
Napili se. Když Brigita položila sklenici s míchaným nápojem na stůl, obrátila se na Václava: „Co jste chtěl mojí dceři navrhnout?“
„Koukám, že jdete rovnou na věc…“
„Proč ztrácet čas řečmi,“ odpověděla Vaškovi, aby se vzápětí podívala na Karla a obnažila se v celé své nahotě, „když se dá vyplnit něčím příjemnějším…“
Nejraději by si v tu chvíli dala facku. Zatím jsem byla za dámu, teď tu budu platit za štětku… A před tak krásným chlapem…
Jaké bylo její překvapení, když viděla jeho obdivný pohled. Karel totiž přímo nesnášel namlouvací tanečky, kdy ženy předstíraly drahoty, i když většinou bylo oběma jasné, jak to nakonec dopadne. Ne, že by neměl rád romantické večeře při svíčkách a podobně zaměřené aktivity, ale do „programu“ je byl ochoten zařadit až po prvních „prostných“, které ukázaly, zda má smysl v gymnastice pokračovat… A tady to bylo všechno jasné ještě předtím, než stačil cokoli říci. Předvedl Brigitě Clooneyho zářivý úsměv a poslal ji vzdušný polibek.
Sakra… Jsem jak ňáká puberťačka, která vidí svůj idol a je zralá na výměnu kalhotek…
„Myslím, že od této chvíle není důvod, abychom si vykali. Nebo se pletu?“
Čtyři hlavy mu odpověděly, že neplete.
„Dovolím si tedy navrhnout takovou zvláštní hru. Nazvu ji ‚Na souhlasnou‘. Bude spočívat v tom, že když jedna ze stran bude dotázána, zda s návrhem té druhé souhlasí, tak si jeden z dotazovaných svlékne jednu část oděvu. Samozřejmě odkládat si budeme pouze do plavek… Pokud tedy dámy dodržely svůj slib a mají je na sobě…“
Brigita se na něho podívala dotčeným pohledem.
„Skvělé… A když nepůjde odpovědět odložením, bude případný souhlas vyjádřen slovy. Chce někdo něco k tomu podotknout?“
Karlův dotaz zůstal bez odezvy.
„Na koupališti jsme tady s bratrem Kateřinu ohodnotili jako ideální adeptku na umělecké akty pro…“ Karel se na chvíli zamyslel, „řekněme pedofilně zaměřené publikum… Proto se tě ptám, Kateřino, pokud kývneš na focení aktů, dostaneš mezi dvěma až pěti tisíci, podle toho, jak dalece odvážné fotky tady Alžběta bude moct pořídit. Nebo,“ zvedl pravý ukazováček, „můžeme ti na ruku vysázet patnáct tisíc, pokud půjdeš s námi do čtyřky… Takže… Pokud přijímáš nabídku na focení, odlož si jednu část oděvu. Pokud přistupuješ na čtyřku, odlož dvě části. Pokud ani jedno, tak řekni NE.“ Karel rukama pokynul Kateřině, že čekají na její rozhodnutí. Ta seděla a dívala se z jednoho muže na druhého, aby je trochu podusila. Pak vstala, svlékla si květovanou krátkou sukni a znovu sedla si. Bavila se Vaškovým zklamaným obličejem. Škodolibě se na něho zašklebila, načež znovu vstala a přetáhla si přes hlavu bílé tričko. Stála před nimi v jednodílných plavkách bílé barvy, které potlačovaly jakékoli erotické představy. Zklamání z viděného potlačilo na dvě vteřiny radost z odpovědi, kterou hostitelé následně projevili potleskem.
„A kdy by se to mohlo zrealizovat?“ otázal se nedočkavý Vašek.
„Zítra,“ potěšila ho svou odpovědí Brigita. „V půl desáté vás Kateřina bude očekávat u chaty. Zpátky musí být v pět. Souhlasíte?“
Vašek na nic nečekal a svlékl si kalhoty. Předek košile zastrčil do plavek, aby mohl předvést, že je s odpovědí nadmíru spokojený…
„A existuje nějakej plán, ve kterym figuruju i já?“ obrátila se Brigita na Karla.

Autor příspěvku: Alik

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.