1. díl, 2. část
„Ty vole, měls pravdu. Ta si vopravdu vo nás nevopře ani kolo…“ řekl Vojtovi hned, jak ho uviděl na schodech. „Je jí jednadvacet a žádnej kontakt jsem z tý báby nevyrazil. Ale kozy má fakt hustý. Měl jsem co dělat, abych na ně furt nečučel…“
Jirka se snažil být nenápadnost sama. Stále se rozhlížel okolo sebe, zda ho někdo nevidí. Vešel do domovních vrat. Obhlédl dvůr a pavlače, a když zjistil, že nikde nikdo není, vyrazil do druhého patra. Zazvonil. Jaké bylo jeho překvapení, když ve známém obýváku viděl sedět postaršího pána v obleku, před nímž ležely na stolku desky. „Než začneme, tak mi podepíšeš, že všechno, co tady uslyšíš a uvidíš, zůstane jen mezi těmito zdmi. Pokud někomu cokoli vyslepičíš, bude to mít pro tebe právní následky. V klidu si to přečti a pak se budeme bavit dál…“
Podepsal.
Muž v obleku sbalil smlouvu, uložil ji do koženého kufříku a odešel.
„Jsme tu sami,“ mrkla na Jirku paní Vocásková, když se vrátila od domovních dveří. Velký výstřih zelených šatů ke kolenům přitahoval Jirkův pohled jako magnet. Proto na otázku: „Máš nějaké přání, které bych ti teď mohla splnit?“
Vypálil bez přemýšlení: „Chtěl bych si šáhnout na vaše kozy.“
Jeho bezprostřednost ji rozesmála. „Ale, ale… Ty ses pěkně vybarvil… Co za to, když ti to dovolím?“
„Nevím. Co byste chtěla?“
„Vidět tě nahého!“
Ty vole, že by mě chtěla vojet, projelo jím nadšení z nečekaného dobrodružství.
„Copak? Snad se nestydíš? Já myslela, že už jsi velký kluk, který chce dělat ženám dobře. Víš, asi ti to nikdo neřek, ale v oblečení to není ono… Tak co? Chceš si na ně sáhnout?“ Paní Vocásková si rozepnula na pravé straně zip a šaty si přetáhla přes hlavu. Stála před ním v bílém spodním prádle.
Ty kráso, konstatoval pro sebe s obdivem, už je to tady!
Probuzený mladíkův rozkrok ji informoval o tom, že zabodovala. „Vidím, že se ti líbím.“ Přišla k němu a pohladila sympatickou bouli na kalhotách. „Tak co bude s tím svlékáním?“
Další stimulaci už nepotřeboval. Stál v rouše Adamově před velezkušenou ženou a jeho penis plnil své předsevzetí, že nabude maximální velikosti.
Jeho hostitelka to s neskrývaným zájmem sledovala. Ach, to mládí je krásné, pomyslela si a přistoupila k dalšímu bodu, který měla dnes na programu. „Ukážeš mi, jak si svého ptáčka honíš? Když se nebudeš stydět, dovolím ti sáhnout klidně i sem…“ Při těch slovech si vpředu stáhla kalhotky a nabídla k prohlédnutí svůj vyholený klín a část pohlaví.
Následovalo reflexivní uchopení rozmnožovacího orgánu pravou rukou a jeho následná stimulace.
Poslušný chlapec! Z něho se stane pěkný kaneček, říkala si s radostí. Měla bych ho zastavit, nebo mi tady vystříkne, uvědomila si asi po půl minutě. „Můžeš přestat a jít si vybrat svou odměnu!“ Při těch slovech ukázala na své tělo. Myslela si, že se bude stydět. Že mu bude muset pomoct. Jenže on překvapil. A to hodně! Stoupl si za ní a přitiskl se. Na zadku cítila tvrdého ptáka. Jednou rukou se jí dobýval do kalhotek a druhou jí hnětl prso. Byl hladový a nezkušený. Paní Vocáskovou to vzrušovalo. Začala mírně pohybovat hýžděmi, aby si toho mladého masíčka užila co nejvíc.
„To by zatím stačilo!“ přerušila osahávání. „Mám pro tebe totiž překvapení,“ dodala s velkou dávkou tajemna, když se k němu otočila. Ještě než se vydala ke dveřím ložnice, ohodnotila jeho výbavu jako velmi slušnou.
Proč je otevřela, divil se Jirka, když se v nich nikdo neobjevil.
„Už,“ houkla paní Vocásková v momentě, kdy se postavila vedle svého hosta.
Z ložnice vyšlo mladé děvče oděné do růžového županu. Černé vlasy stažené do ohonu ji dosahovaly do půli zad. To musí být Ráchel, došlo Jirkovi.
„To je Ráchel,“ ukázala paní Vocásková na dívku. „Představ se Jirkovi!“ Ta rozvázala uzel na pásku, který udržoval župan ve stavu dovolující spatřit jen běžně viditelné části těla. Nechala jej sklouznout a nabídla ke koukání tělo bez vady na kráse. Polkl. Ráchel se k němu otočila zády a po vzoru striptérek se předklonila a přitom si stáhla černá krajková tanga. Pak se otočila zpět a pomalu si sundala podprsenku, kterou měla jen pro formu, protože nic neskrývala. „Chtěl bys s Ráchel souložit?“ zašeptala paní Vocásková Jirkovi do ucha.
„Ano,“ vypadlo z něho potichu, aniž by z Ráchel spustil oči.
„Může tu být do osmi. Chtěl bys ji mít pro sebe?“
„Chtěl.“
Paní Vocásková se přitiskla Jirkovi na záda. Levou ruku mu položila na břicho a tiskla ho k sobě. Pravačkou začala pomalými pohyby honit jeho ptáka. Ústa měla těsně vedle jeho ucha, takže vyřčené otázky by nezachytila žádná špionážní štěnice: „Je to krásná holka, viď?“
„Je.“
„Chtěl bys, aby tě kouřila?“
„Ano.“
„Chceš, aby si tě osedlala a předvedla ti, jak umí rajtovat na koni?“
„Ano.“
„Chceš její lůno naplnit svým semenem?“
„Ano.“
„A máš dvacet tisíc?“
To byla rána. „Ne,“ vydechl zklamaně.
„Nevadí. Můžeš ji mít i bez těch peněz…Můžeš si to odpracovat.“
„A jak?“
„Budeš dělat osamělým ženám společníka.“
„To si s nima budu povídat?“
„Taky…“
„Takže s nima budu mrdat!“
„Pokud si to budou přát…“
„A budou starý?“
„Já ti připadám stará?“
„Ne.“
„Tak vidíš. Věk je jenom číslo… Tyhle dámy, a to mi můžeš věřit, jsou díky svým potřebám stále mladé…“ Jirka mlčel. Ráchel si před něho klekla a zblízka sledovala masáž. „Pokud chceš, aby si ho Ráchel vzala do pusy, musíš říct, že si to chceš odpracovat.“ Paní Vocásková naznačila klečící dívce penisem, aby otevřela pusu. Ta poslechla a přiblížila ji těsně k orgánu, který se v jistých situacích dokáže změnit v centrum přemýšlení. „Jaká je tvoje odpověď?“
Jirka se před osudovým rozhodnutím svého života nadechl a při výdechu rozechvěl napjaté hlasivky, které vytvořily 18 písmen v pěti slovech.
Další díly:
První část 1. dílu
.
