1. díl, 1. část
„Já bych šukal, ty vole, až bych brečel…“
„Ještě mi vo tom chvíli povídej…“
„Co s tím provedem?“
„Co asi? Rozchodit, nebo vyhonit! Nebo snad víš vo nějaký jiný možnosti?“
To je jen jeden z nepřeberného množství stesků, které ke ztrátě panictví nevedou. Nevedl by ani ten, kdyby jeden z protagonistů neměl těsně před usnutím nápad. I on měl původně skončit v zapomnění, ale Jirka, zvaný Blondýn (měl nos a vlasy podobné Pierru Richardovi), to zarazil tím, že vylezl z postele a na kousek papíru nadrápal slovo mající potenciál proměnit jej v muže.
„Ty vole, Vojto, já dostal včera v noci nápad!“
„A jakej?“
„Založíme si jako kástingovou agenturu, která bude hledat fotomodelky a pornoherečky.“
„Super… Už vidím ty davy holek, jak se ženou za dvěma čerstvě osmnáctiletejma, ne zrovna hezkejma klukama, aby se dostaly do pornobranže. Řek bych, že by ses měl dát vyšetřit…“
„Nebuď hned pesimistickej. Já vím, jak na to!“
„Jo…?“
„Dík za podporu… Chceš zasunout nebo ne?“
„Chci!“
„Tak vidíš… Šuku se musej přinášet oběti, tak na chvíli sklapni!“
„Rozkaz, veliteli. Měním se v rybu.“
„Řeknu tátovi, aby to zastřešil.“
Vojta, kterému všichni kromě Jirky přezdívali Čongr, protože měl tvář plnou uhrů, se na něho podíval a významně si zaťukal na čelo.
„Nech si ty nemístný gesta vod cesty a nepřerušuj mě, protože jsem ještě neskončil.“
Vojta naznačil, ať pokračuje.
„Hele, ty mýho fotra neznáš, ale věř mi, že když může, tak mámě zahne. A kdyby měl možnost zasunout do mladýho masíčka, tak jsem přesvědčenej vo tom, že na to kejvne. Navíc má živnost na zprostředkování a my budeme jako zastupovat velký evropský agentury, no a na to tahle živnost stačí. Uděláme nějaký jednoduchý webovky, profil na fejsu a uvidíme, co se chytne…“
„V první řadě se musí chytnout tvůj fotr. A za druhý, nějak se mi v tom ztrácí ten náš šuk…“
„Ty vole, tys nikdy neviděl, jak probíhá takovej casting? My přece budem ti, co na zkoušku vopíchaj adeptky pro pornofilmy. A taky budem fotit budoucí fotomodelky. A co ty víš, kam až to dojde…?“
„Vzhledem k tomu, že se moje mrdací zkušenost rovná nule, tak si nějak sebe nedovedu představit coby testovacího klátiče…“
„Nepodléhej depresím! Jestli na to táta kejvne, tak ňáký rady do začátku dostaneme… A třeba zná nějakou kámošku, která má jako hobby zaučování mladíků… Zatím můžeš na webu nastudovat, jak takovej casting vypadá!“
Tři dny se akce nazvaná Agentura nepohnula z místa, neboť Jirka nedokázal svého otce odchytit o samotě. Čtvrtý den navečer se připloužil za Vojtou.
„Co je?“
„Nastínil jsem tátovi ten nápad s agenturou.“
„No a?“
„Překvapil. Vypálil mi takovou facku, jakou jsem vod něj ještě nedostal. Pak prudil s kázáním, kerý zakončil tím, že to řekne mámě, kerá, kdyby to udělal, by vokamžitě vodšpuntovala úplnou Vltavu morálních keců… Proto jsem vyrukoval s jeho bokovkama. Dostal jsem další facku, ale pak mu došlo, že mě tímhle neumlčí a výsledkem byla domluva, že před mámou budeme mlčet voba.“
„Takže jsme se nepohnuli ani o píď. Pořád platí, že honím, honíš, honíme…“ A po chvilce, bez špetky, ironie dodal: „Ale nápad to byl hezkej. Vopravdu.“
Týden po tomto rozhovoru se v pozdním odpoledni Vojta loudal z lukostřeleckého tréninku směrem k domovu. Když byl asi patnáct metrů od domovních dveří, všiml si, že do jejich činžovního domu na Žižkově vchází velmi atraktivní děvče s černými vlasy staženými do culíku, který ji sahal až do půli zad. Zaregistroval štíhlou figuru s hezkým pozadím. Víc nestihl. Rozeběhl se, aby zjistil, ke komu jde, protože v baráku nebydlela. Něco takového by rozhodně jeho pozornosti neušlo! Slyšel, jak šlape po schodech. Bral je opatrně po dvou a snažil se neprozradit. Došla do druhého patra a zamířila na pavlač. Připadal si jako tajný agend, když ji zpoza rohu šmíroval. Zastavila se u dveří staré Vocáskové. Tím pádem ji na malou chvíli viděl i z profilu. Vyhodnotil jej jako výtečný. Otevřely se dveře a neznámá kráska v nich zmizela. Co teď, přemítal Vojta. Jak to udělat, abych o ní něco zjistil… Vyšel ze svého úkrytu a opřel se na kraji pavlače rukama o zábradlí.
Ze zamyšlení jej vytrhly otvírané dveře a hlas: „Děkuju, paní Vocásková.“
Vojta se zmohl jen na zírání. Když to neznámé mladé děvče okolo něho procházelo, tak se na něj s neskrývanou dávkou pobavení usmálo.
„Ty vole, to byla kost…“ lakonicky zhodnotil Vojta včerejší zážitek na pavlači.
„Tak o ni zjisti něco víc.“
„A jak asi…?“
„Co třeba vod tý ženský, za kterou šla?“
„To mám jako u ní zazvonit a říct, paní Vocásková, nebyla byste tak hodná, a neprozradila mi, co to bylo včera u vás za holku? A nemáte na ni náhodou telefon?“
„Proč ne?“
„Když si myslíš, že je to tak jednoduchý, tak se zeptej sám! Klidně vemu jed na to, že si vo nás nevopře ani kolo. Takže to je zbytečná práce… Navíc mi přišlo, že je starší…“
„No a? Kdo nic nezkusí, nesmočí! Ze školy půjdu s tebou a zazvoním u ní. Přinejhorším nás pošle do prdele…“
Jirka navenek vypadal sebevědomě, když mačkal tlačítko zvonku paní Vocáskové, ale uvnitř měl po něm vyhlášené pátrání.
Dveře se otevřely. Jirka spatřil ženu 50 plus s dlouhými tmavými vlasy, ve vypasovaných modrých džínsech a žlutém přiléhavém svetříku zdůrazňující přírodní pětky. Měla nějaké to kilo navíc, ale i tak musel uznat, že je na svůj věk kus. „Co si přejete, mladý muži?“ zeptala se. Bavilo ji, jak zírá na její prsa.
„Odpověď na otázku,“ odvětil, když zvedl svůj zrak.
„Koukám, že ti nechybí kuráž,“ přešla na tykání, „to se mi líbí, ale když nevím, s kým mám tu čest, tak z té odpovědi nic nebude.“
Jirka chvíli váhal, zda má jít s pravdou ven, nebo zalhat, ale nakonec zvítězila varianta A. „Jsem kamarád Vojty Knoflíčka ze třetího patra.“
„A copak bys chtěl vědět?“
„Snažím se vypátrat, co to bylo za kočku, která u vás byla předevčírem kolem páté na pár minut.“
„A proč?“
„Vojtovi se moc líbila a já bych rád věděl, jak vypadá, protože včera o ni básnil celý den.“
Paní Vocásková se nejprve zasmála a pak pro ni na první pohled sympatického mladíka pozvala dál. V obýváku sáhla do knihovny, vyndala album a otevřené je položila na stůl. Jirka se díval na mladou ženu vyfocenou v atelieru v červeném krajkovém prádle. Připadala mu povědomá, i když ji viděl prvně v životě. Byla krásná. Došlo mu, že je mimo jeho příjmovou kategorii. Povzdech, který z něho mimovolně vyšel, paní Vocáskovou pobavil. Usmála se. Pozorně si mladíka prohlížela. Viděla čerstvě vylíhnutého motýla, který obhlíží svět. Jeho rysy už téměř ztratily klukovský vzhled, ale muž to ještě nebyl. Postavou ani Rambo, ani tyčka. A ten nos s těmi hnědými kudrnatými vlasy byl pro ni puncem zajímavosti.
Cink, ozvalo se v Jirkově hlavě. No jasně. Už věděl, koho mu připomíná – herečku Jennifer Lawrence z Hladových her. „Tak vám mockrát děkuju, že jste mi ji ukázala. Už se Vojtovi nedivím, že o ní pořád mluvil. Mě se o ní bude na tuty zdát…“
Paní Vocáskové se tenhle zajíček líbil. Jeho vrstevnice nad ním ještě ohrnují nos, ale zkušené ženy by si s ním určitě rády zašpásovaly… „Když přijdeš pozítří v pět a budeš počítat s tím, že se tu zdržíš tak do osmi, tak tě s Ráchel seznámím. Co ty na to?“
Jirka se užasle podíval na Vojtovu sousedku a snažil se v jejím výrazu najít sebemenší náznak toho, že si z něho utahuje. Nenašel. „Že bych byl rád. Jen pochybuju, že ji budu zajímat…“
„To nech na mně… Teď mě dobře poslouchej…“ paní Vocásková udělala pauzu, během které se na Jirku významně podívala.
Ten pochopil a vyhrkl: „Jirka.“
„…Jirko. Svému kamarádovi nebudeš o naší dohodě nic říkat! Navíc tě nesmí vidět sem přijít, ani odsud odejít! Umlč jeho zvědavost tím, že jsem ti ukázala její fotku z tabla, protože je to moje příbuzná. Nebyla v prádle! Prozradila jsem ti, že se jmenuje Ráchel, že jí je jednadvacet a že ti žádný kontakt na ni nedám. Zvládneš to?“
„Myslím, že ano.“
„Myslíš, nebo víš? To je rozdíl. Pokud jen myslíš, tak se tu pozítří neukazuj!“
„Vím to!“ dal Jirka do odpovědi veškerou svou rozhodnost.
Paní Vocásková se mu dívala do očí a čekala, kdy uhne pohledem. Překvapil. Vydržel. Usmála se. Ten mladík se jí líbil čím dál víc. Připomínal blondýna s černou botou, měl odvahu a potěšilo ji, že nemůže odtrhnout oči od jejího hrudníku. „Tak pozítří…“ řekla a udělala jasné gesto, že audience je u konce.
Další díly:
Druhá část 1. dílu
.
