„Hele, Járo, nebudu chodit kolem horký kaše a budu mluvit na rovinu. Bereš?“
„No jasně.“
V odpovědi zaslechla nejistotu z toho, co na něho vybalí. Proto přeřadila na nižší rychlostní stupeň. „Slíbila jsem ti, že ti vysvětlím, jak věnovat holce pozornost, když s ní mluvíš… Než jsme si ťukli, tak ses díval na můj dekolt.“
Zčervenal.
„Za to se nemusíš stydět. Jsem ráda, že tě zaujal.“ Usmála se na něho a pokračovala: „Proto jsem se tak oblékla. Já nepatřím k ženám, kterým vadí, když si je muž prohlíží, protože mají na sobě něco, co přitahuje jejich pozornost.“ Připravila se na příchod lichotky.
Žádná nepřišla.
„Měl bys něco říct…“
„A co?“
„Cokoli. Nic není špatně. Ber to jako trénink.“
„Moc vám to dnes sluší.“
„Výborně… Samozřejmě děkuji.“
Jára chvíli přemýšlel, co by měl zase říct. Na nic rozumného nepřišel, tak vypálil to první, co ho napadlo: „Nevěřil bych, že se mi bude líbit žena ve vašem věku.“
„Děkuju… Líbí se ti porno, kde mladíci jako ty, souloží s ženami padesát plus?“
Svou otázkou jej zaskočila, ale velice rychle se z toho oklepal: „Jak co…“
„A co rozhoduje o hodnocení, líbí, nelíbí?“
„Ta žena.“
„Rozumím tomu správně, že kdybys mě viděl na takovém videu souložit s osmnáctiletým klukem, že by se ti líbilo?“
„Rozumíte.“
„Jsi milý… Prozradíš mi, co se ti na holkách líbí nejvíc?“
„Tvář a… rád se jim dívám na zadek.“
„Hm… A mně se chceš podívat na zadek?“ Šok z vyřčeného zpracoval rychleji, než poprvé. „Je to trénink. I takovouhle otázku můžeš dostat a jde jen o to, jak zareaguješ…“
Pokýval hlavou, že chápe.
„Má rada. Vzpomeň si na přísloví o tom dávání… A teď mi řekni. Jakou nejhorší odpověď bych ti mohla dát?“
„Že jsem sprosťák.“
„Na to bych té dotyčné být tebou odpověděla, že na tom nevidíš nic sprostého. Ona se ptala, tys odpověděl…Takže znovu. Jakou nejhorší odpověď bys mohl dostat?“
„Ne.“
„Správně. Je to něco, z čeho bys měl mít nějaké trauma?“
„Ne.“
„Správně. Takže zpět. Chceš se podívat na můj zadek?“ Povytáhla významně obočí a čekala, co z něho vypadne.
Jára si ujasňoval, jestli opravdu chce vidět pozadí ženy, která by mohla být jeho babičkou. Na druhou stranu se ho na něco takového žádná jeho vrstevnice nezeptá. A proč by se taky ptala? Stačí zajít na plovárnu…
„Chci.“
„Dobrá.“ Pavlína vstala, otočila se k němu zády a začala si zvedat sukni. „Až budeš chtít, abych se zase posadila, tak mi to řekni.“ Počítala vteřiny. Dostala se k číslu šest. Slušný, zhodnotila si výsledek pro sebe. Spustila sukni a opět si sedla. Jára nevypadal na to, že by z viděného utrpěl nějaký šok. Naopak. Něco mu šrotovalo hlavou. Čekala, co z něho vypadne.
S obavou v hlase, zdali to nepřehnal, se zeptal: „Když jsem viděl vaše kalhotky vzadu, mohl bych je vidět i vpředu?“
Pavlína se mu tři vteřiny dívala do očí, a když s nimi, zaplaťpánbůh, neuhnul, vstala. „Tak jako předtím,“ prolomila ticho při zvedání sukně.
Viděl naprosto všechno, protože si kalhotky dokázala vpředu povytáhnout spolu se sukní. Vyrýsovala tak pro něho svého velblouda. Navíc se přesvědčil o tom, že je vzorně vyholená.
Uplynulo šest vteřin a Pavlína stále držela sukni i kalhotky v horní poloze. Ticho v obýváku začalo být vhodné ke krájení. Čekala, zda dokáže překročit Rubikon.
Járovi došlo, že v rámci výuky udělá paní Perníčková věci, které by za normálních okolnosti neudělala. Nechtěl v tuhle chvíli domýšlet, kam až ho pustí, proto udělal jen malý krůček: „Mohla byste si prosím svléknout tu sukni?“
Nedala na sobě nic znát. Počkala tři vteřiny, než se jí pomalu zbavila. Stála před ním ve třech kouscích oděvu a čekala, na co si troufne dál.
Díval se na ni, jak šachista zvažující možné tahy. Všechno po krátké úvaze vsadil na sebevražedný útok králem. Jeho další tah byl někde napůl cesty mezi rozkazem a prosbou: „Svlékněte se do naha.“
Dívala se mu do očí. Viděla v nich probouzející se vzrušení, zda poprvé v životě v reálu uvidí nahou ženu.
Chvíli ho napínala, než mu odpověděla stažením kalhotek. Pak si rychle přes hlavu přetáhla triko. S podprsenkou, která se zapínala vpředu, si dala načas. Nic si nenalhávala. Prsa už měla zákonitě povislá, ale utěšovala se myšlenkou, že aspoň jejich velikost zaujme. Zhluboka se nadechla a pomalu odložila poslední kousek oděvu. Cítila se úplně stejně jako v patnácti, kdy první věc, co po ní soudruh tajemník chtěl, byla, aby se svlékla do naha a postavila se před něho. Když se jí nabažil očima, okamžitě měla na sobě jeho ruce. Na co si troufne Jára?
„Za smontování stolku jste slibovala revanš. Prej si mám říct jakej. A pokud mě paměť neklame, tak i kolikrát budu chtít…“
„Tak tomu říkám dávat tomu druhýmu plnou pozornost. Pamatuješ si to správně,“ ukázala na něho. Znovu se na něho podívala s otázkou v očích – a co dál?
„Chci, abyste mě vyhonila.“
„Ne.“
„Proč…? Říkala jste přece…“
„Já vím, co jsem říkala. Nic nudnýho dělat nebudu. Něco jinýho.“
„Můžu si pohrát s vašima prsama?“
„Nuda,“ ostentativně u toho zívla.
„Chcete snad, abych vás vylízal?“
„To by nebylo špatný, ale chci slyšet něco jinýho.“
„A co?“
„Přemýšlej. Určitě na to přijdeš…“ Všimla si napnutých tepláků. „Někdo už to ví,“ podívala se mu významně do rozkroku.
„No, když já jsem ještě…“
„Já vím. To se dá ale rychle napravit. Stačí vyslovit přání…“
„Chci s vámi spát!“ pronesl rozhodně.
„No vidíš, jak ti to pálí… Budeme.“ Zvedla výstražně prst. „Pár pravidel.“ Krátce se odmlčela. „Když budeš mít chuť na sex, dáš mi mobilem vědět, kdy a v kolik chceš přijít. Já ti potvrdím, jestli budu doma. Přece jen, ještě musím chodit do práce. Já vím, že je to teď moderní, ale anál ne! Kouřím, jen když jsem s mužem spokojená a těhotná už bejt nemůžu, takže hezky až do konce. Jasný?“
„Jo.“
Pavlína se na Járu usmála a dál to neprotahovala: „Svlíkni se!“
„Máš dobrý nádobíčko. Není ani malej, ani s kterym to bolí. Zkrátka akorát. Fakt,“ zhodnotila znalecky stojící penis. Sedla si zpátky do křesla a naznačila mu prsty, aby k ní přišel. Chytla úd do ruky a několikrát po něm zkoumavě přejela. „Já to říkám pořád. Není nad mladý a tvrdý kolík. To je radost mít něco takovýho nejenom v ruce.“
Poprvé si s ním hrál někdo jiný než on sám. Fascinovaně sledoval zkušenou ruční práci. Pak jej přicházející vzrušení donutilo zavřít oči. Chtěl, aby tento libý pocit trval věčně. A aby toho nebylo málo, octl se nečekaně v ženských ústech.
„Ale vždyť jste říkala, že…“
Udělala gesto, ať mlčí. „To je odměna za to, že ses rozhod obšťastňovat starou bábu… Jo… Jsem Pavlína… i když to vykání má taky něco do sebe…“
„Paní Perníčková, máte moc řečí a málo kouříte.“
„Tak tohle bylo dobrý. Rozkaz, mladý muži.“
Předpokládala správně, že první výstřik na sebe nedá dlouho čekat. Pocákala si prsa, po kterých si následně sperma rozetřela.
Před tím seděla v křesle, kam by se on nevešel, proto ho dostrkala k sedačce a posadila se vedle něho. „Nevím, jestli si měl někdy možnost osahávat nahou ženu, ale teď ji rozhodně máš. Tak se neupejpej. A až budeš za chvíli znovu připravenej,“ sáhla levačkou po jeho penisu, „tak z tebe udělám muže.“
Muž jménem Jára se zalíbením sledoval, jak z Pavlíny vytéká jeho sémě. Líbilo se mu to natolik, že pomocí pravé ruky začal přesvědčovat povadlý úd, aby znovu povstal.
„Ukaž, já sama. Mě bylo hned jasný, že jedno zasunutí bude pro tebe málo…“
„Hele… Pavlí… Nemohla by sis ho vzít do pusy, abysme na to mohli zas co nejrychlejš vlítnout?“
„Ty seš jako živej… Víš, co jsem přece říkala…“
„Vím, ale když,“ zanotoval, „chtěl bych v tobě spát,“ a dodal, „zas.“
„O to tě nemůžu přece připravit,“ usmála se a sklonila hlavu do jeho klína.
„Můžu přijít i zejtra?“ optal se, než při odchodu vzal za kliku.
„No jasně. Tři čísla za dvě a půl hodiny. To už jsem dlouho neměla.“ Už chtěl otevřít dveře, když ji napadlo: „A klidně můžeš přijít hned ráno. O víkendu nic nemám, tak tu můžeš bejt až do pondělka, než půjdu do práce. Teda, jestli tě vaši pustěj.“
„To zmáknu. V kolik můžu přijít?“
„Skoč si pro kartáček na zuby a hned se vrať,“ změnila svou nabídku. „Fakt mě zajímá, kolik zářezů na mí pažbě do pondělního rána uděláš…“
Byl zpátky za půl hodiny. K prvním třem přidal dalších osmnáct.
Perníčková baba aneb Pohádka pro dospělé (2)
Autor příspěvku: Alik
