„Koukám,“ ozval se nečekaně mužský hlas, „že jste se tu nenudili.“
„Máš pravdu, tati. Ahoj.“
Járovi bylo trapně. Vidět poprvé otce svého děvčete v této nedůstojné pozici, podle něho nevěstilo nic dobrého, ale Jitka byla naprosto klidná a k Járovi se dál tiskla.
„Dobrý den, pane Krulich.“
„Dobrý, mladíku. Oblékněte se a přijďte na oběd.“ Otočil se a vracel se do domu. Járovi došlo, že asi viděl oknem do zahrady víc, protože měl na sobě volné bílé triko bez rukávů a modré slipové plavky.
„Dobrý den,“ pozdravil způsobně, když vešel do kuchyně, která zároveň sloužila jako jídelna. Paní Krulichová seděla za stolem. Čtyřicetiletá Jitčina sestra, byla první Járova myšlenka. Zrzavé vlasy, hezký obličej a plná prsa. Víc neviděl, protože seděla za stolem. Formálním úborem žen v této rodině byly žluté bikiny, aspoň jejich vršek, který víc odhaloval, než zakrýval. Vedle ní seděl kluk, o němž věděl, že je mladší než on, přesto byl v ramenou mužnější.
„Ahoj, Járo. Já jsem Marek. Brácha,“ dodal celkem zbytečně.
„Ahoj, Marku.“
„Tak se u nás posaďte,“ ukázala paní Krulichová na židli proti sobě, „a berte si a vůbec se neupejpejte,“ ukázala na stůl, kde stáli tři krabice s pizzou.
„Dáte si s náma po obědě kávu?“ chtěla vědět paní Krulichová, když dojedli.
„Kafe až tak nepiju. Teď by spíš bodla sklenka bílého…“
„To není problém, mladý muži,“ mávl pan Krulich rukou a vstal od stolu. „Pomůžete mi?“
A teď dostanu világoš za to, co jsem dělal s Jitkou v bázenu, napadlo Járu a s rádoby pevným hlasem odpověděl: „Jasně.“ S lahví pálavy a otvírákem v ruce ze sebe začal soukat tichou omluvu. „Chtěl bych se vám omluvit…“
„Za co?“ zeptal se s mírným údivem pan Krulich běžným hlasem.
„Za ten bazén,“ držel se Jára tišší konverzace.
„A proč?“ povytáhl pan Krulich obočí.
Jára udělal krůček k hlavě rodiny a potichu jí odpověděl: „To, že jsem byl v bazénu nahý a osahával vaší dceru.“
„Kdybyste to nedělal,“ plácl ho lehce do zad, „tak bych vás považoval za teplouše, a to naštěstí nejste. Dceru jste mi nezbouchnul, tak vo co de. Jen jste se muckali. Kdo to ve vašem věku nedělal… A nechápu, proč mi to říkáte tak potichu. My vás v tom bazénu viděli.“
Dokud obě ženy a Marek nedopili kávu, klábosili v kuchyni. Pak se pánové odebrali k bazénu, aby nepřekáželi pří úklidu nádobí. Z bývalé stodoly vytahali pět lehátek a rozložili je ve stínu živého plotu, který ohrazoval prostor, kde se mohl člověk klidně opalovat nahý a nikdo cizí ho nemohl očumovat. Seděli a popíjeli (ten nejmladší colu). Jára čekal, že bude podroben křížovému výslechu, ale hovořilo se ovšem a o ničem. Asi po deseti minutách s lahví coly za nimi dorazila Jitka a sedla si vedle Járy a chytla ho za ruku.
„Járo, teď přejdeme k vážným věcem,“ změnil pan Krulich směr rozhovoru. „Když jsem vás s Jitkou viděl v bazénu, tak nešlo přehlédnout jakou náklonost k ní chováte a ona k vám. S manželkou a synem jsme se shodli, že jste nám sympatický. Ale,“ zvedl výstražně pravý ukazováček, „než budete plnoprávným,“ tady udělal prsty uvozovky, „členem naší rodiny, jestli si rozumíme, tak musíte projít čtyřmi zkouškami.“ Jára se na něho udiveně podíval. „Nebojte. Aniž o tom víte, tak už jste dvě složil. Jestli budete souhlasit tak vás Jitka odvede k manželce, kde se pokusíte složit třetí.“ Podíval se na přítele své dcery, co na to říká, ten ale mlčel, protože zpracovával slyšené. „Jenom si dovoluji na závěr podotknout, že musíte úspěšně projít i těmi zbývajícími, abychom vám dali souhlas souložit s naší dcerou. A nevěřte tomu, že byste případný nesouhlas dokázal obejít. Dcera by byla nějaký čas velice smutná, ale uvědomte si, že nejste jediný mladý muž, který bude dceru vidět krásnou i s tím mateřským znaménkem. Připouštím, že zástupy na ní nestojí, ale určitě se najde další.“
Pan Krulich se odmlčel. Jára na sobě cítil upřené pohledy všech třech. Podíval se na Jitku, která s napětím čekala na jeho odpověď. Vzpomněl si na Pavlínu a její radu – dej tomu volný průběh a buď sám sebou. Co mě asi tak může čekat? Detektor lži? Výslech pomocí důtek? Odběr tekutin na rozbor, zda jsem geneticky a zdravotně přijatelný…?
„Jo. Jdu do toho.“
Jitka odvedla Járu do ložnice, která byla překvapivě klimatizovaná, takže nevadilo, že zatažené závěsy navozovaly silně intimní atmosféru. Paní Krulichová seděla na posteli. Měla na sobě černé spodní prádlo, podvazkový pás a černé silonky. Jitka posadila Járu na kraj postele a sama si sedla naproti.
„Úkol číslo tři bude těžší, než dva předchozí,“ začala paní Krulichová. „Aby bylo mezi námi jasno, tak s manželem ti dovolíme, abys nám tykal až potom, co splníš i čtyřku. Do té doby nám vykáš. My ti už budeme tykat. Je to problém?“
„Ne.“
„To je dobře, Járo. Naši dceři se líbíš. Víme, že se ti také líbí a že bys už s ní nejraději začal spát. Nejsme proti, ale,“ paní Krulichová se odmlčela, „musíš nás v posledních dvou zkouškách přesvědčit o tom, že jsi dobrý milenec a že bez problému zapadneš do naší rodiny a nedáš na ni dopustit.“ Asi tři vteřiny bylo ticho, než se Jitčina máma znovu ozvala. „Nejprve ti položím pár otázek. Odpovídej podle pravdy… Jsi panic?“
„Ne.“
„Kdy jsi o něj přišel?“
„Ještě to nejsou ani dva tejdny.“
„Kolik té dívce bylo?“
„Padesát šest.“
„Proč ne s nějakou mladší?“
„Protože jsem žádnou nedokázal sbalit.“
„Teď už to dokážeš?“
„Nevím. Jitka je jiná, než ty holky před ní. Ale kdybych tady seděl před třemi týdny, tak bych koukal na postel a ne na vás. Koktal bych a hrozně se styděl. A určitě by mi stál.“
„Teď ti nestojí?“
„Zatím ne.“
„Proč?“
„Protože jsem s tou ženou spal skoro každý den, takže musím mít silnější podnět ke ztopoření.“
„Kdy jsi naposled souložil?“
„Včera večer.“
„Kolikrát?“
„Jednou.“
„To se nestydíš říkat takovéhle věci před Jitkou?“
„Nestydím. Je to spíš nepříjemný, ale chtěla jste pravdu… Ta žena mě učí, jak se k ženám chovat a fyzicky je uspokojovat. Taky říkala, že když půjdu za Jitkou po souložích s ní, tak nebudu nadrženej, nebudu si muset nic dokazovat a dokážu se soustředit na to, abych byl zábavnej a Jitka se se mnou cejtila dobře.“
„Kdy to hodláš s tou paní ukončit?“
„Klidně hned.“
„Tak rychle to zase není zapotřebí… Když jsi mě viděl u oběda, jak jsem se ti líbila?“
„Jste moc hezká žena.“
„To ti mám jako věřit, že to není lichotka z vypočítavosti?“
„Já nekecám. Opravdu si myslím, že stojíte za hřích. Jitka je krásná po vás. Jste vlastně její starší ségra.“
„Dobrá, úvod máme za sebou. Teď tě Jitka odvede do koupelny, kde se rychle osprchuješ a vrátíš se sem. Sám a nahý. Představíš si, že já jsem Jitka a budeš se se mnou milovat stejně, jako bys to dělal s ní. Potom se dozvíš, zda jsi splnil zkoušku číslo tři.“
„Kde je koupelna?“
Jitka ho chytla za ruku a vyvedla z ložnice. Paní Krulichová se na odcházející dvojicí spokojeně usmívala.
„To jako vopravdu mám tvou mámu vojet?“ zeptal se potichu s neskrývaným údivem sotva se za nimi zavřely dveře.
Perníčková baba aneb Pohádka pro dospělé (7)
Autor příspěvku: Alik
