Fakt nevím, proč se takto strojí, když pak chlapa okamžitě uzemní už při náznaku jakékoliv lichotky. Zkusil jsem to párkrát, ale těch úšklebků a moralizování, co se mi dostalo, za to vážně nestálo. Opravdu pocit, jako bych si nahý sedl do sněhu .
Co se ale nestalo. Každoroční firemní vánoční večírek. Něco málo jsem popil a zase se mě zmocnila ta palčivá touha po šéfce, naší ledové královně. Jak se motala po sále, nemohl jsem z její štíhlé postavy strhnout oči. Pomalu mnou začala zmítat ničím nepodložená žárlivost na každého chlapa, se kterým se bavila. Nejraději bych ji popadl za její hustý černý vlasy, odtáhl někam bokem a tam se jí zmocnil jako zvíře, udělal z ní svoji podřízenou děvku. Dal jsem si ještě jednu sklenku a odhodlal se vyrazit do její blízkosti. Ona ale mezi tím usoudila, že povinného bontonu bylo dost a vyrazila k šatně pro svůj kožich. Tam jsem ji v poslední chvíli dostihl. „Nějak brzy. Večírek teprve začíná ….“ Zabodla do mě spalující pohled. Tentokrát mě ani nenapadlo uhnout. Dělal jsem si z ní legraci, kamže to pospíchá a že zdrhá jako puberťačka – to jsem si dovolil docela dost. Bylo vidět, jak se vzteklá a bojuje sama se sebou, aby to nedala najevo. Rudla a byla snad víc sexy, než kdy jindy. Já ji prostě chci, říkal jsem znovu a znovu.
Když si brala od šatnářky kožich, položil jsem jí dlaň na zadek a pevně sevřel. „Doprovodím Vás,“ a celou cestu k východu jsem si užíval pružnosti jejích půlek. Kdyby mohly pohledy zabíjet, tak je dávno po mně. Venku už čekal taxík, ke kterému utíkala. Strhl jsem ji ale ještě k sobě, svými ústy vyhledal její a vášnivě ji políbil. Následky mi v té chvíli byly úplně ukradené. Čekal jsem, že mě kousne, ale od ní se mi to dokonce i přes bolest líbilo. Vysmekla se mi: „tohle si vyřídíme v pondělí!!“. Bylo mi to fuk. Tedy jen do druhého dne, kdy jsem vystřízlivěl. Kousanec bolel a do práce jsem se skoro bál.
V pondělí jsem seděl u počítače téměř pod deskou stolu, jak jsem se krčil. Šéfka po mně metala blesky a každý její pokyn zněl, jako skřípění nehtů o sklo. Ale i v tomhle stavu byla k sežrání a hlavně k opíchání – perfektně oblečená, perfektně nalíčená, pohyby jako bohyně sexu. Blížil se konec pracovní doby a už to vypadalo, že se mi podaří nenápadně vypařit. Omyl. Pozvala si mě na kobereček hned jak jsem vypnul počítač. Vešel jsem k ní do kanceláře jako zbitý pes. Ale co, říkám si, dal ses na vojnu, tak bojuj. Vyhledal jsem její pohled. Rázovala po kanceláři a také si mě pořád měřila. Pak přišla ke mně, rty se jí pohly, ale nic z nich nevyšlo. Místo toho mi vrazila facku, až se mi roztrhla ta jizva z pátku.
Automaticky mi vystřelily ruce, ale ne na obranu. Přitáhl jsem ji k sobě a zkrvavené rty přitiskl opět na její. Tentokrát ale nenásledovalo kousnutí. K mému překvapení jí vystřelil z úst jazyk a cpal se mi až kamsi do krku. Začali jsme se divoce prát. Kdyby jsme celou dobu nebyli spojení ve vášnivém polibku, opravdu by to vypadalo, jakože oba chceme toho druhého položit na lopatky, porazit ho, získat nad ním vládu, pokořit ho. Trhali jsme ze sebe v zápalu boje oblečení. Chci ji, chci ji, chci tu děvku opíchat, bože, je to ta nejžhavější ženská, co jsem kdy držel v náručí! Tohle mi znělo hlavou. Rvala se mi do kalhot, mačkala koule, kousala do krku. A já drtil její rozpálený kozy, mačkal zadek. Kalhotky jsem vůbec nesundával, jedním trnutím byly vejpůl, až vykřikla bolestí.
Spadli jsme na zem. Tam jsem ji definitivně dostal pod sebe a během chvilky se narval čurákem do její kundy. Mrdali jsme jako zvířata, přesto jsme skoro nevydali hlásku. Za dveřmi kolegové, dveře nezamknuté, šéfka v roztrhaném oblečení nohy do praku a já
do ní buším jako smyslů zbavený. Po těle má stopy krve z mých rtů. Na ni jde orgasmus, na mě výstřik. Kroutila se pode mnou jako pružina. Najednou její odpor povolil, zakuckala se, zavřela oči z jejichž koutků vyrašily orgastické slzy. Já ještě třikrát přirazil a už do ní pumpoval svoje sperma.
Pomalu jsme se zvedali. Až teprve teď jsem zamknul. A přivinul ji k sobě docela něžně. Bylo po boji. Usmívala se a snažila se svoji nahotu zamaskovat. Pořád jsme nemluvili, ale přesto jsme o sobě za tu chvilku zjistili víc, než za více než rok vzájemné spolupráce