Stalo se to už dávno.. Byl květen, blížil se konec školního roku a s ním i nekonečně otravné a nudné opravování známek. Vždy jsem měla nejvíce starostí a opravovačiek s chemií. Nechápala jsem ničemu, tak mi fotr domluvil doučování u jednoho učitele, který učí na naší škole chemii a je shodou okolností i dlouholetý přítel mých rodičů. Poznala jsem se s ním, když jsem měla 12 let (nyní mám 16), ale tehdy by mě v životě nenapadlo, kolik zážitků s ním budu mít …
Pan učitel s přitažlivým a sexy jménem Mário mi vždy říkal, že jsem neobyčejně inteligentní a že to v životě vysoce dotáhnu. Jeho velké, ale zároveň tak jemné a něžné ruce mě často hladily po vlasech, po tváři, po rukou nebo po ramenou a jeho hnědozelené oči s jiskřičkami se na mě mile usmívali zpoza brýlí. Vždy byl vyšší než já a jeho mírně vyduté bříško schované pod tmavomodrou košilí mu přidávalo na image člověka, který je milý a je ochotný vždy pomoci. Vždy byl a dosud je silný kuřák, ale když právě nepoužívá ruce na vytahování cigaret z kapsy, tak je nosí hluboko schované v kapsách kalhot. Často mívá na tváři zádumčivý výraz a rovněž má na čele i strašně mnoho vrásek, které působí na člověka ustaraný dojmem. Jeho neposlušné černé krátké kudrnaté vlasy mu stojí na všechny strany a vzhledem k jeho věku (55 let) je má místy prošedivělé. Má manželku, která je stejně stará jako on a spolu mají dvě děti, které jsou už dospělé. Jeho manželku osobně neznám, ale tento rok se mi naskytla jedinečná příležitost ji poznat. Rodiče se rozhodli, že letos pojedeme na dovolenou do Chorvatska spolu s nimi. Nejprve měli jít i jejich ,, děti „, ale nakonec to odmítli. Takže jsme museli s nimi probrat všechny potřebné věci, uzavřít známky a v srpnu se můžeme balit. Když se škola skončila, tak jsem nervózně chodila celý červenec jako lev v kleci, že kdy bude už konečně srpen. Dny byly stále žhavější a noci také.
Často jsem spávala úplně nahá ve své posteli a myslela jsem na nějakého pořádného chlapa, se kterým bych si mohla tuto ničím nerušenou idylku vychutnat. Jednou se mi však zdálo o tomto profesorovi. Zdálo se mi, jako ležíme spolu v posteli a on mě něžně hladká po vlasech a vzápětí se mi vrhne na odhalený krk a začne mi ho vášnivě líbat. Pak přejde na rty a naše jazyky se setkají. Líbá mě tak něžně, tak vášnivě. Cítím jeho ruce na prsou a to, jak pomalu přechází prstem směrem k mé rozpálené mezírky. Najednou se probudím a sen skončí. Jsem celá zpocená a stále ho cítím na sobě. Opět si lehnu a dívám se do stropu. Je slyšet, že balení probíhá v plném proudu, protože už zítra brzy ráno odjíždíme. Naložíme auto a vyjdeme vstříc letu plného moře a slunce, nebo i něčeho jiného …? Když nastal čas odjezdu, oblékli jsme se, naložili úplně poslední věci do auta a vyrazili jsme. Už nás čekaly při benzínce. Všude byla tma jako v rohu, ale i přes tu tmu jsem viděla zářivý a romantický úsměv pana profesora, jaký nahodil, jakmile viděl naše auto zaparkovat u nich. Jeho manželka se na nás jen falešně usmála a hned na to nasedla do jejich auta. Byla to štíhlá blondýnka s modrýma očima a oblečením jako z módního salonu. On se ještě ohlédl, zamával a nasedl také. Cesta proběhla bez nejmenších problémů. Párkrát jsme zastavili, abychom si udělali malou přestávku a během každého takového zastavení jsem pozorovala jeho a jeho manželku. On byl nadšením celý bez sebe, za to jeho manželka se chovala jako namyšlená panička. Když jsme konečně přišli do Chorvatska na ostrov Murter, navigace nás vedla přímo k našemu apartmánu. Byl opravdu krásný. Krásné a vkusné ubytování, okolo vysazené různé stromky a zejména příjemní lidé a soukromí. Ubytovali jsme se, rodiče, já a sestra jsme si vzali apartmán na patře, který byl větší a oni si vzali dolní. Dolní se mi zdál být útulnější a hezčí, ale jak bychom se tam my 4 vešli? Dolní měl i útulnou terasu, kde se dalo večer posedět, ale my jsme za to měli pěkný balkon s výhledem na moře. První tři dny se nic nedělo, jen jsme zjistili, že jsou tu 3 pláže a všechny jsou nehorázné špinavé, o moři ani nemluvě.
Často jsme potkávali i pana profesora s manželkou, buď ráno, na některé z pláží, nebo ve městě, když se setmělo. Tmavé město bylo neuvěřitelně krásné, tolik možností se ukrýt před světem a splynout s davem. Když jsme na nich narazili v městě, když dívali suvenýry, pozvali nás k sobě pokecat si. Pozvání jsme přijali a kráčeli jsme spolu s nimi směrem k apartmánu. Vyběhla jsem se sestrou nahoru, abychom se převlékli a řekli jsme jim, že hned přijdeme. Oblékla jsem si letní tmavozelené šaty. Když jsem přišla dolů k nim oblečená v šatech, profesor zůstal v němém úžasu a ostatní byli totálně vykolejení. Ani nevím odkud vytáhli kvalitní červené víno, ale v tom momentě mi to bylo jedno, protože jsem si mohla nalít, kolik jsem jen chtěla. I profesor si naléval jako o duši a zároveň si potahoval z cigarety a usmíval se na mě. Byl polonahý, ale nevěnovala jsem mu velkou pozornost a raději pozorovala jeho manželku a její chování. Překvapilo mě, že už nebyla tak nepříjemná a dalo se s ní i pokecat. Dokonce jsem si s ní i já normálně pokecala. Většinu času jsem však byla tiše a popíjela jsem víno. Asi až po 2 hodinách jsem si všimla, že se pan profesor na mě nezvykle dlouho a nezvykle často dívá. Když jsem se mu i dívala do očí a udržovala s ním oční kontakt, tak zrak neodvrátil. Jen se usmíval a popíjel víno. Oči mu tak zářily, že jsem měla pocit, že jimi osvětluje celou terasu. Jakmile jsem se zapojila do diskuse na jakoukoliv téma, tak se ke mně rukou natáhl a hladil mě po stehně. Neustále mi naléval další a další víno a mámě říkal, že mám ten nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděl. Když bylo už něco po půlnoci, vstali jsme všichni od stolu a oni nás šli doprovodit a ještě jsme se museli rozloučit. Vstala jsem také a mířila jsem k vchodovým dveřím. Najednou jsem si však uvědomila, že za mnou kráčí pan profesor. Něco mi říkalo, ať mu podám ruku a popřeji mu dobrou noc. Otočila jsem se, podala mu ruku a popřála jsem mu dobrou noc. On se najednou usmál od ucha k uchu a dříve než jsem stačila zareagovat, tak mi tu ruku zatáhl a skončila jsem v jeho náručí.
Maximálně šokovaná jsem si to uvědomila až po 20 sekundách. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale držel mě pevně. Tak jsem ho také objala a zavřela jsem oči. Když jsem je otevřela, měla jsem přímý výhled na jeho nehorázné naštvanou manželku, která doslova syčela vzteky. Objímali jsme se tam ještě další 3 minuty, všichni na nás dívali, zda jsme kompletní, ale nám to bylo jedno. Když mě konečně pustil, nedokázala jsem ze sebe vydat ani hláska. Jen jsem se usmívala (i on) a oči mi zářily (i jemu). Doprovodil mě k vchodovým dveřím a popřál mi dobrou noc. Vtom se otočil a zmizel ve svém apartmánu. Já jsem vyšla nahoru, převlékla jsem se a šla jsem spát. Byla jsem strašně unavená, ale nedařilo se mi usnout. Myslela jsem jen na něj a na to objetí. Druhý den ráno jsme je šli pozdravit a jakmile jeho manželka spatřila mě, začala říkat, že Marie už ženy nezajímají, že má svůj věk, že má děti a že má ji. Pak se na něj otočila, že ať jí to odsouhlasí, ale on se jen díval do země a byl ticho. Já jsem se také dívala do země, neboť jsem se nedokázala podívat do očí ani jednoho člověka, který stál při mně. Rychle jsem utíkala pryč a moje rodinka, která o ničem netušila, se táhla za mnou. Jeli jsme totiž na pláž. Na pláži jsem ho nedokázala pustit z hlavy, viděla jsem ho stále před sebou a když jsem zavřela oči, slyšela jsem jeho melodický hlas. Další 2 dny se nic nedělo. Jeho manželka číhá na oběť jako jestřáb, zda neudělá ani maličký přešlap a já jsem se jí snažila vyhýbat. Poslední den se najednou stalo, že nás znovu pozvali posedět a pokecat. Přijali jsme to a scénář byl podobný, až na to objímání. Zase ty jeho pohledy a doteky. Když jsme se už rozloučili a šli jsme spát, tak jsem se zase jen převalovala v té posteli. Vylezla jsem z ní a šla jsem na balkon, protože mi bylo hrozně teplo. Byla asi 1 hodina ráno. Chtěla jsem se už vrátit zpět do postele, když jsem si všimla postavu, která stála za dveřmi do našeho apartmánu. Postava se až podezřele podobala panu profesorovi, tak jsem zamířila ke dveřím a otevřela jsem je. Opravdu to byl on a měl na sobě svou oblíbenou bílou košili a kraťasy. Zatáhl mě za ruku, přiložil si prst na ústa a ukázal na další balkon, který byl kousek od dveří. Poslušně jsem vešla a on zatím zavřel dveře na bytě. Pak vešel na ten balkon i on a zavřel za sebou balkónové dveře. Usmíval se a popošel až ke mně. Byl strašně blízko, protože jsem mohla cítit jeho dech na mé tváři a jemný tlukot jeho srdce.
,, No co holčičko, nemůžeš spát? “ zeptal se mě vlídně.
,, Ne … a vy? “ Povzdechl.
,, Já také ne, „odvrátil zrak směrem na pláž, ,, nechtěla by ses jít se mnou projít? Nadýchat se čerstvého mořského vzduchu, popovídáme se a tak … „
,, To zní skvěle, „usmála jsem se. On se také usmál a řekl, že za 5 minut mě tedy bude čekat dole u vchodových dveří. Odešel a já se rychle a hlavně potichu šla obléci. Oblékla jsem si znovu ty tmavozelené šaty. Přišla jsem k němu a jeli jsme. Obloha byla nádherně tmavá a posetá hvězdami a ulice působily záhadným a tajemným dojmem. Procházeli jsme se, povídali a najednou ho napadlo, že bychom se mohli jít podívat na pláž. Souhlasila jsem. Pláž rovněž působila záhadně a také silueta měsíce odrážející se na hladině moře, nevědomky přispívala k tomuto pocitu. Pan profesor se najednou tak zvláštní usmál a řekl, že ho napadlo, že bychom se mohli vykoupat v moři. V té tmě jsem něj vyvalila oči a rychle jsem mu řekla, že nemáme s sebou plavky.
,, Holčičko … jen si svléknout šaty a půjdeš do vody … neboj, já se nebudu dívat. A já si jen dám dolů košili a kraťasy, a půjdu za tebou … „Protestovala jsem, ale nakonec jsem souhlasila. On se otočil, já jsem rychle ze sebe dala všechno dolů a vstoupila jsem do vody. Ještě štěstí, že byl odliv, neboť bych omylem nedobrovolně spadla do té neskutečně studené vody.
,, Už můžete jít! “ zakřičela jsem a ponořila jsem své nahé tělo do té děsivé vody. Slyšela jsem jen mírně zasmání se a otočila jsem se. Na břehu stál pan profesor, a když jsem se na něj lépe podívala, všimla jsem si, že má na sobě plavky.
,, VY … !!! “ naštvala jsem se a chtěla jsem vylézt z vody, jenže vzápětí jsem si vzpomněla, že jsem nahá.
,, Promiň holčičko, nečekal jsem, že budeš tak rychle souhlasit, „škodolibě se usmíval profesor. Vstoupil do vody a kráčel směrem ke mně.
,, BRR, ta je ale ledová, „postěžoval si, když ke mně s úsměvem připlul.
,, Máte 55 let a vás ještě takové utahování si ze studentky baví ?! “ vybafne jsem na něj. On se jen usmál, pohladil mě studenou rukou po líci a díval se se zájmem na břeh.
,, Promiň mi to holčičko, „řekl odrazu, ,, velmi se na mě zlobíš?“ A upřel své zářící hnědozelené oči do těch mých.
,, Už ne, nebojte se, už mě to přešlo, „odpověděla jsem zachmuřeně. Najednou mě k sobě silně přitiskl a dal mi pusu. Pustil mě a díval se mi do očí. Šokovaně jsem na něj hleděla. Pohladil mě po vlasech a znovu si mě k sobě přitiskl. Začal mi jemně líbat krk a přitom šeptal: ,, Toužím po tobě … „Naklonil se k mým rtům a líbal je. Cítila jsem, jak mi začíná být horko, i přesto, že jsem stála až po ramena v ledové vodě. Začala jsem mu ty polibky opětovat a najednou jsme se vášnivě líbali při svitu měsíce. Jeho prsty mi toužebně pod vodou ohmatávali prsa a hráli se s bradavkami. V jednom momentě mě však chytil a vysadil na nedalekou skálu a roztáhl mi nohy. Vzdychla jsem, když se mé kundičky dotkl jeho horký jazyk. Šikovně mě lízal a dráždil klitoris, až jsem začala stále hlasitěji vzdychat. Brzy jsem vyvrcholila s mírným výkřikem a s jeho jazykem ve mně. Cítila jsem, jak mi ještě líže mou pulzující kundičku a vtom mě jemně chytil a ponořil zpět do vody. Stále mě však držel. Trochu mě od sebe odtáhl a řekl, ať se ho pevně chytím okolo předloktí. Zase mi roztáhl nohy a já jsem jen na okamžik zahlédla pod vodou obrys jeho vztyčený penisu. Zaklonila jsem se dozadu a vtom jsem ucítila, jak mě vyplnil až do nejmenší mezery. Doplnili jsme se jako skládačka. Začal přirážet a neustále se mi díval do očí. Hlasitě jsem vzdychala a studená voda mi ochlazovala rozpálené tělo. Těsně před vyvrcholením ze mě penis vytáhl, rychle jsem se postavila a jeho spermie skončili v mé puse. Pustila jsem ho a zahleděla jsem se mu do očí. Díval na mě ustaraně.
,, Promiň holčičko, já nevím, co to do mě vjelo … „
,, To je v pořádku, pane profesore, „povzbudivě jsem se na něj usmála.
,, Vážně? Jsi si jistá? Jen to prosím tě, nikomu nikdy neříkej. „
,, Spolehněte se. “ Usmál se a spolu jsme zamířili ke břehu. Oblékli jsme se a kráčeli jsme směrem k apartmánu. Naštěstí všichni spali, tak jsme se rozloučili a každý si šel svou cestou. Ráno jsme se už chystali na odchod, sbalili jsme si všechny věci a já jsem ještě stihla naštvat Mariovým manželku tím, že jsem se s jejím manželem vyprávěla samotě, když ona balila věci, ale jinak bylo vše v pořádku. Já a Mário (pan profesor) jsme se tvářili, že k ničemu nedošlo, že to byl prostě úlet. Když jsme se vrátili na Slovensko, vše bylo zase takové jako kdysi. Nyní, když se podívám zpětně za uplynulými 2 lety, tak musím přiznat jedno. Často se mi vracejí vzpomínky na ten nezapomenutelný letní večer při svitu měsíce, strávený spolu s ním. Nejčastěji, když ležím v mém pokoji večer v posteli a noci jsou horké a já spím nahá při otevřeném okně …
