2. díl, 2. část
„Ahoj, Jirko!“
Lekl se, protože při cestě ze školy své okolí nevnímal. „Ahoj,“ otevřely se mu překvapením oči, když si uvědomil, že ho na chodníku zastavila Lucka, o dva roky starší bývalá kolegyně ze školy. „Kde se tu bereš?“ začal roztávat. Líbila se mu. Černé delší vlasy. Hnědé oči, které se dokázaly tak neskutečně svůdně dívat… Nepatřila k typu krev a mlíko, ani k hubendírám. Měla hezkou štíhlou postavu, podle Jirky, tak akorát. Vlastně všechno na ní bylo akorát. Jen ten věk byl vyšší, než by se Jirkovi hodilo.
„Mám spicha s kámoškama. Domluvily jsme se, že půjdem na kafe, ale jestli chceš, tak je ráda vyměním za tebe. Co ty na to?“
„Že to bych moc rád!“ Najednou vypadal, že vlastně žádný problém nemá. Jako kdyby ho někdo polil živou vodou. „Kam půjdem?“
„Nechám to na tobě. Někam mě zaveď!“
„Co bys říkala Barborce?“
„Proč ne?“
Když někdo někomu sedí, a navíc se mu líbí, tak i ten největší nemluva nemá najednou problém o čem si s tím druhým povídat. Ne že by Jirka patřil k těm, co mlčí, ale přece jen, na své poměry najednou vysoce převyšoval svůj standard a ještě navíc byl vtipný. Lucka se bavila.
„Hele,“ nadhodila, když dopili svoje presa, „nechceš jít ke mně? Otevřeli bychom si lahvinku, zobali nějaký furtžerky a pořádně pokecali…“
„Rád.“
Jirka zaplatil a vyrazili.
„Máš chuť na bílý, nebo by sis dal se mnou Jägra?“
„Jägra s tebou.“
„Jak si to představuješ?“
Jirka v první chvíli nepochopil, co tím dotazem myslí, ale když se podíval na její poťouchlý výraz, pochopil a přizpůsobil se. „No, kopnu do sebe frťana, a pak zbavený zábran se na tebe vrhnu.“
„Ty jsi najednou nějaký troufalý…“
„To víš,“ rozhodil ruce, „jaký hostitel, takový host…“
„Já teď dojdu pro to pití. Dáme si dva panáčky a pak toho hosta rozebereme.“ A aniž by čekala na odpověď, odešla do kuchyně. „Tak na co si ťukneme,“ zeptala se poté, co oběma nalila malé štamprličky, a přitom se dívala Jirkovi do očí.
„Na naše kamarádství.“
„To je, jak jsme dneska zjistili, pořád dobré. Nemáš v zásobě jiný nápad?“
„Jéje, nápadů by bylo…“
„Např?“
Jirka se díval na Lucku a najednou jeho obličej zvážněl a chytl jemný nádech smutku.
„Jak to, že ti tak najednou došla řeč? To mi k tobě nesedí.“ Lucka se malou chvíli pásla jeho rozpaky, aby vzápětí nasadila lehce škodolibý tón: „Nebo se mi snad stydíš něco říct?“
„Proč bych se měl stydět?“
„Na to se právě ptám… Tak co bude?“ popohnala ho, když se k ničemu neměl.
„Na naše kamarádství,“ na okamžik se zarazil, a pak větu dokončil, „aby se stále prohlubovalo.“
„Co myslíš tím…“ ohnula pravou ruku tak, aby dlaní mohla zdůraznit slovo, „PROHLUBOVALO?“
„No,“ protáhl Jirka.
„Víš co? Mlč! Vypijeme prvního a nalijeme si druhého. Pak mi to vysvětlíš. Ano?“
„Ano.“
„Tak já čekám na to vysvětlení,“ připomněla Lucka Jirkovi jejich úmluvu, když měli oba znovu nalito.
„No myslel jsem tím to,“ lezlo z něho poněkud pomaleji, „že se mi už dávno líbíš…“
„To vím. A dál?“
„Co pořád chceš dál?“ V Jirkovi se najednou něco zlomilo a na Lucku vybalil všechno, o čem kdy, v souvislosti s ní, snil. „Vždyť je to přece jasný! Chtěl bych se s tebou milovat, ale vím, že to není možný, protože jsi krásná a starší a já jen maturant s holou prdelí, kerej ti nemá co nabídnout.“
„To se teda pleteš! Mluvila jsem s paní Kolenatou a vím, že ty máš CO nabídnout…“
Jirka zkoprněl. A je po tajemství. Řeč byla o jedné z těch, u které strávil jedno z pěti odpolední. Až se to donese mámě, tak mě zabije, začal propadat beznaději.
„Ještě pořád máš na mě chuť?“
Zvedl hlavu, aby se přesvědčil, zda svou otázku myslí vážně. „Jasně, že mám,“ pronesl odhodlaně.
„To je dobře. Já na tebe taky!“ Obešla konferenční stolek v obýváku, sedla si Jirkovi na klín a začala se s ním líbat.
„Je Jirka doma?“
„Není,“ odpověděla Vojtovi lehce ovíněná kamarádova matka.
„Mohl bych na něho u vás počkat? Jsme domluveni na šestou, že budeme dělat maturitní otázky z ájiny.
„Tak to pojď dál. Škola především…“ Usadili se v obýváku. Vojta nevěděl, co by měl říkat, tak raději mlčel. Přitom se nevědomky díval na z třetiny vypitou litrovou lahev levného italského bílého vína. Jirkova máma dopila zbytek vína ve skleničce a znovu si dolila. Zvedla hlavu a zeptala se: „Dáš si se mnou?“
„Ne, děkuji. To nemůžu.“
„Proč?“
„Budeme se učit…“
„Prosim tebe,“ mávla rukou, „jedna sklenička tě nezabije a navíc…“ podívala se na něho. Vojta si všiml jejich počínajících skleněných očí, „dneska mám k pití důvod!“ Vstala, vyndala ze stěny příslušné sklo a Vojtovi nalila. „Tak na co si připijem?“
„Já nevím… Tak třeba na zdraví.“
„Dobrá…“ připustí Jirkova máma možnost neoriginálního přípitku, který doplní, „Tak tedy na zdraví a na to, aby všem nevěrnejm chlapům uřízli ptáka!“ Vojta vytřeští překvapením oči. „Co tak koukáš? Ty snad schvaluješ, že se chlap může kurvit, kdy se mu zachce a ženská si to má nechat líbit?“
„To ne,“ vypadne z Vojty spíš automaticky, než z přesvědčení.
Máma jeho kamaráda se na něj podívá. Vojta čekal, až něco řekne. Marně. Díval se do jejich smutných lehce opilých očí a zatoužil ji něčím potěšit, ale žádná příhodná fráze jej nenapadla, až na: „Tak si ťukneme…“
Kývla hlavou na souhlas a přitom se ušklíbla. Pak do sebe víno obrátila. Postavila skleničku na stůl a znovu si dolila. „A teď si připijeme na sex! Máš rád sex?“
„Jo.“
„Neříkáš to zrovna moc přesvědčivě. Hele, že ty jsi ještě neměl holku?“ Vojtovi se tohle téma vůbec nezamlouvalo. Proboha, kam ten rozhovor povede? Už, aby ten zatracenej Jirka přišel. „Koukám, že se ti do odpovědi moc nechce… Bejt panic není žádná vostuda.“ Mávla rukou, aby si to tak nebral, a zvedla sklo k přípitku: „Tak na všechny panice, aby si ho neutrhli!“ Svým slovům se krátce zasmála a se zkoprnělým Vojtou si ťukla. Díval se, jak polovinu dvoudecky vypila na jeden lok. „Už jsi viděl nahou ženskou?“
„Viděl.“
„Hele, já nemyslela na internetu, ale na vlastní voči.“
„Viděl!“
Vojta to vyřkl sice odhodlaně, ale ženský instinkt neomylně poznal, že kecá. „A už ses aspoň líbal?“
„Koukám, že Jirka na naši domluvu zapomněl, tak já půjdu…“
„Kam bys chodil, ještě nemáš dopito. Ty se nerad bavíš o sexu?“
„Rád, ale…“
„No tak vidíš… Co se ti líbí nejvíc. Co bys chtěl někdy zažít?“
„To nejde tak jednoduše říct.“
„Proč ne?“
„No… Jste máma mýho nejlepšího kámoše.“
„Líběj se ti starší ženský?“
„Někerý ano.“
„A jaký typy?“
„Nesmí bejt tlustý a vošklivý.“
„A co já? Já jsem tlustá?“
„Nejste. Mně se líbíte.“
„Tak na to si připijem.“ Ťukli si. Když postavili sklo zpátky na stolek, bylo prázdné. Oběma dolila. „Už jsi sahal nějaký holce na prsa?“
„Já opravdu radši půjdu.“
„Nikam nechoď! Ještě máme v lahvi trochu vína, tak ho v klidu dopijem, ne?“ a znovu zvedla sklínku.
„Představoval sis někdy, že bys měl v posteli nejednou dvě holky?“
„No jasně.“
„A co kdyby si znal nějakou, která by se ti líbila, a ta by chtěla, aby ses v posteli přidal k ní a jejímu příteli?“
„Já nevím… Asi ne.“
„Proč?“
„Přijde mi to divný.“
„Proč jsou dva chlapy na ženskou divný a dvě ženy na chlapa normální?“
„Asi bych se před tím cizím chlapem cejtil divně.“
„A žena před ženou se nemá cejtit divně?“
Vojta netušil, kam ten rozhovor směřuje. Celá situace mu byla nepříjemná, protože to bylo osobní. Ale na druhou stranu, něco takového ještě nezažil. „Já nevím. Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel.“
„A co kdybych ti řekla, abys zítra přišel s nějakym kámošem, protože bych si chtěla splnit svůj erotickej sen – šukat se dvěma mladejma klukama najednou?“ Když viděla Vojtům vyjevený výraz, rozesmála se. „Neboj,“ pronesla s lehkým opileckým přízvukem, když zase mohla mluvit, „nic takovýho po tobě chtít nebudu… Zatím…“ Znovu ji Vojtův výraz pobavil až k smíchu. „Kdyby ses viděl.“ Zvedla skleničku a smířlivě pronesla: „Radši se napijem, abys ten šok spláchnul.“
„Tak jo.“
„A co kdybych ti teď nabídla,“ postavila sklo na stůl a stoupla si, „že si můžeš vybrat, co si mám svlíknout?“ Svým slovům se zasmála jako dobrému vtipu a pokračovala. „Sukni?“ zvedla ji na malou chvíli tak, že Vojta bez problému zjistil barvu kalhotek. Byly bílé. „Nebo halenku?“ Na tu jen ukázala.
Vojtovi zkonzumované víno dodalo odvahu. „Sukni.“
„To znamená, že jsi teda dolňák,“ okomentovala jeho rozhodnutí a sedla si. Poprvé se opřela zády a sjela níž, aby si položila hlavu na sedačku. Zavřela oči. Vojtu zaujal její „uvolněný posez“, protože její sukně do půli stehen už nedokázala skrýt příslušné spodní prádlo. Doposud jejich nositelka seděla jen „na půl zadku“ s nohama u sebe. To udělala schválně, nebo si neuvědomuje, jak sedí, vrtalo Vojtovi hlavou.
Proč něco neříká, copak musím kecat jenom já, honilo se hlavou paní domu. Otevřela oči. Musela malinko zaostřit, aby zjistila, kam se to Vojta dívá. Několik vteřin se mladíkovým uhranutím bavila. Dokonce ji napadlo, že roztáhne nohy, ale řekla si, že by ho vyplašila, tak se znovu postavila a pomalu si začala sukni rozepínat. „Ať je po tvym…“ Vojta nechápal, co se to s Jirkovou mámou děje. Na útěk však nepomyslel. Poprvé v životě se před ním svlékala žena. Bude pokračovat? Nepokračovala. Stála před ním ve světle hnědé halence a bílých kalhotkách. Byly úplně obyčejné. Nic rafinovaného. Polkl. „Líbí?“
„Líbí.“
„To jsem ráda.“ Po těch slovech se posadila. Sice se znovu opřela zády, ale nohy měla způsobně u sebe. Vojta si přál, aby je roztáhla, ale nevěděl, jak by to dal najevo. Jirkově mámě dělalo dobře, že se na ni takhle dívá. Tahle hra ji bavila. To nebyla taková nuda, jako občasná manželská postelová rutina. „Chceš, abych dala nohy od sebe?“ Vojta jen kývl hlavou na souhlas. „Dobrá, ale něco za něco.“ Mladíkovo mlčení si vyložila jako souhlas, proto pokračovala: „Tak si sundej kalhoty!“ a na tři vteřiny rozevřela nohy. I po této ukázce se Vojta k ničemu neměl. „Chceš, abych ti je sundala sama?“ Znovu ji odpovědělo mlčení, i když na něm bylo vidět, že by moc chtěl, ale neumí překročit zábrany ohledně toho, že jde o mámu jeho nejlepšího kámoše. „Vstaň!“ pronesla sice potichu, ale dostatečně autoritativně, protože její příkaz slavil úspěch. Vstala a přišla k Vojtovi. Mezi křeslem, kde seděl a stolkem bylo málo místa, proto Vojtu posunula o dva kroky doleva. Podívala se mu do klína a spatřila částečné mladíkovo vzrušení. Rozepnula knoflík na džínsech. Nahmatala jezdce zdrhovadla a pomalu jela směrem dolů. Dávala si velký pozor, aby se nedotkla Vojtova přirození. Džínsy byly rozepnuté, stačilo je sundat. Jirkova máma dostala nápad. Klekla si, nahmatala okraj kalhot a opatrně je stahovala ke kotníkům. Zrak měla zapíchnutý do boxerek, které byly napnuté víc, než je obvyklé. Podívala se nahoru a na Vojtu se usmála. Znovu sklonila hlavu a naznačila, že dává na jeho penis pusu. Boxerky se pohnuly. To se jí líbilo. Znovu se podívala nahoru a zeptala se: „Sundáš si je sám, nebo to můžu udělat já?“
„Vy,“ špitl.
A byl venku. Zatím nešel použít. Bez majitelova povolení chytla ptáčka do ruky a začala jej masírovat. Bytněl velmi rychle. „A teď ty!“ zvedla se ze země, když byl Vojta připravený k akci. „Svlíkni mi kalhotky!“ Když z nich vystoupila, nechala Vojtu lehnout na zem. Nasliněnými prsty si promazala vstupní otvor. Její sliny zvlhčily i suchý žalud, který vzápětí poprvé vstoupil do ženského pohlaví.
Lucka se v předsíni Loučila s Jirkou. „Brzo si to zopakujem, pokud teda proti tomu nic nemáš…“
„Proč bych měl proti tomu něco mít?“ divil se na oko nechápavě.
„Co já vím… Třeba se ti to s paničkama líbí víc?“
„Myslíš, že nějaká bába dokáže trumfnout takovou kočku jak si ty? Kdykoli na mne dostaneš chuť, pískni a já přiletím.“
„To znám. Vlk taky sliboval…“
„No dovol?! Copak já jsem nějakej vlk? Já myslel, že jsem se pro tebe stal mladým hřebcem…“
„Tak už běž, ať nemáš doma průser, protože bych tě asi dlouho neviděla.“
Když sbíhal schody, tak si uvědomil, že byl s Vojtou domluvenej na šestou. Ty krávo, to bude vysvětlování, kde jsem se flákal. A bez zbytečného otálení vyrazil k domovu.
Otvíral potichu. Když bude mít kliku, třeba se mu podaří nepozorované proklouznout do svého pokoje. Opatrně zavíral dveře od bytu, když ho upoutal tlumený zvuk, jaký dokáže vydat jen souložící dvojice. Že by to na rodiče přišlo a rozdávali si to v obýváku? Plížil se ke dveřím. Byly otevřené na škvíru. Viděl nohy se staženými džínsy a boxerkami u kotníků. Kdo to je? Tátovi nebyly. Vypadaly hodně mladě. Vytáhl mobil a nahrál si asi dvacetivteřinové video. Spokojený s nečekaným vývojem situace si zahrál na myšku a zmizel ve svém pokoji.
Další díly:
1. díl, 1. část
1. díl, 2. část
2. díl, 1. část
.
